Let it snow, let it snow, let it snow!

Tento týden jsme si s Irou konečně koupily oteplováky, takže jsem holky včera večer, když už jsme si všichni do žaludků narvaly, co jsme jen mohly z Thanksgiving dinner, přesvědčila, abychom šly sáňkovat. Naše hostitelská mamka nás vzala do parku kousek od našeho baráku, kde jsme se mohly vyblbnout:D V jednu chvíli jsme dokonce měly celý sáňkovací svah jen pro sebe.. tak jsme vyfotily nějaký fotky...

Pro speciální studenty.. speciální opatření;)

Minulý týden nás všechny( výměnné studenty) pozval Mr. Brown a National Honor Society Club na oběd. Říkala jsem si, že je milý, že nás pozvali a dokonce nám vyrobili takový pěkný pozvánky.. ale čekala jsem něco malého, pár lídí, trochu jídla, budeme sedět u Mr. Browna ve třídě..
Ve čtvrtek, kdy se oběd uskutečnil, jsem si poprvé pečlivě přečetla pozvánku, kterou jsem zahrabala někde v mým nepořádku ve skříňce. Bylo tam napsáno: " This gourmet sandwich feeding fest will take place in MPR2 and, with your help, will be filled with fun." MPR!? MPR je zkratka pro multi purpose room, a je to místnost, kam se vejde třeba i pět tříd. Když jsme tam teda dorazili.. bylo tam opravdu hooodně lidí a hoooooooodně jídla. Bylo to hrozně milý. Upekli nám dort s nápisem "Welcome to Dimond." (Já snědla "to" část.) Na stěnách připíchli vlajky našich zemí, které vyrobili a dokonce na ně napsali něco v našich jazycích. Na mojí bylo napsáno:
"Národní čest společnosti je vděčný za mnoho věcí, zejména v době vaší zde."
Neni to asi přesně to, co chtěli říct a neni to uplně správně.. ale když si vemu, že nikdo z nich nemluví česky( většina z nich o češtině před tím asi ani neslyšela) a napsali to jen s pomocí slovníku, je to opravdu neuveřitelné!!! Vážně jsme si to celý užili a ty školní mikiny, které jsme dostali zadarmo, taky nejsou k zahození:)

Wop Ba Ba Lu Mop- Wop Bam Boom

Nějakou dobu jsem teď nepřidala žádné novinky, tak jsem si řikala, že na tom budu muset zapracovat. S kým jsem v kontaktu ví, že jsem měla malou roli ve školním muzikálu, hráli jsme Pomádu. I když jsme minulý týden už skončili, chci se o tom trochu zmínit...
O zkouškách se radši moc rozepisovat nebudu, protože to nebyla žádná sláva. Většinou se rozhodla přijít jen tak polovina účinkujících( mimochodem, právě jsem si to musela přeložit z angličtiny), hlavně ti co měli větší role se rádi zapomínali na jiných místech, až do posledního týdne si nikdo nepamatoval slova, s písničkama to nebylo o moc lepší. Takže jsme to nakonec všechno nějak sestavili během posledních pár dní před premiérou.
První představení jsme měli v pátek 7.11. Mají tady takovou divnou tradici, že v den premiéry se všichni účinkující do školy oblečou do jednoho ze svých kostýmů. Takže jsem celý den po škole pobíhala v oblečku roztleskávačky z 50.let. To jsem se jen oběvila na chodbě a všichni se hned ptali:" Jsi taky v Pomádě??" Jako kdyby si vážně mysleli, že bych po škole normálně pobíhala v názkých bílých teniskách s vysokými ponožkami, červené kruhové pudlové sukni pod kolena a vršku na kterém je napsané "Rydell high", který byl asi dvakrát moje velikost. Na konci dne jsme pak měli před všema studentama v tělosvičně zazpívat a zatancovat Summer nights. Všichni z toho byli hrozně nadšení, až jsem se divila... Ale tak Amerika- miluje všechno americké.
Po škole jsme dokonce na pár hodin mohli jít domů a kolem páte se zase vrátit, navlíknout se do kostýmů a naplácat make-up na všechno, co se objeví na scéně. Někteří kluci měli víc make-upu než já. V sedm hodin se otevřela opona a začalo se...
Publikum to přivítalo opravdu příznivně. Stejně tak i v sobotu, další pátek a další sobotu. Poslední noc se nám sice moc nepovedla, bylo to asi nejslabší představení, ale možná jsme byli až moc kritičtí- publikum to nepoznalo:D Nicméně fakt, že jedna holčina se rozhodla prostě nepřijít, byl dost znepokojující. Neměla sice( naštěstí) významnou roli, ale i tak byla skoro ve všech hromadných choreografiích, takže jsme ji v některých tancích museli nahradit( že nepřijde, jsme zjistili asi 20 min před zvednutím opony).. takže některé scény nebyly úplně.. tip top.
Never mind... let´s party hardy:D

A toilet tree

Poprvé v životě mi 31.říjen přišel něčím zvláštní, něčím jiný než ostatní podzimní dny. Jiné roky jsem si ani nepamatovala, kdy že se ten Halloween v Americe slaví, ale když jsem tady, nedá se nevtlouct si toto datum do paměti. Ameriko otřes se a naděl mi hoooodně dobrůtek!A jak to teda funguje? Ve speciálním Party shopu si koupíte kostým, večer se do něho nasoukáte a přes něj si navlečete dvě bundy(pokud se ocitnete na Aljašce jako já:D). Potom si sundáte povlečení z polštáře:D Ne, stačí vzít povlečení ze skříně… A pak vyrazíte žebrat. Pravidlo je, že, kdo má rozsvícené světlo před domem, ten je ochotný Vám něco přisypat. A tak jdete od domu k domu a pokaždé, když někdo otevře, jen zařvete: „Trick or treat!!!“, aniž by jste ve skutečnosti měli nejaký trik v záloze:D. Tradice je vyhrožovat lidem, že jim něco provedete, pokud Vám nepřidají nejaké sladkosti, ale kdyby jste jim něco opravdu udělali, jako třeba omotali strom před domem toaletním papírem, nebo hodili vajíčko na auto, je to považované za vandalismus:D Naštěstí každý, kdo se obtěžuje otevřít dveře, se také obtěžuje nakoupit pytel sladkostí a rozdat je. Někteří lidé se divili, že jsme na trick or treat už trochu staří, ale jiní zase byli toho názoru, že velcí koledníci potřebují velké sladkosti... to se mi osobně zamlouvá víc.Překvapivě jsem v říjnu večer na Aljašce při několikahodinovém chození po venku nepřimrzla k chodníku a dotáhla jsem si domů asi půlku polštáře plnou čokoládek, bonbonů, lízátek a dalších nejnejnejnezravějších dobrůtek:D Já to nechciii!!! Já to snim:D