Women all around

Minulý víkend jsme se rozhodly jít zase jednou do kina. Uspořádaly jsme ženskou výpravu- já, Markéta, Ira, její kamarádka z Ukrajiny, Marta a její známá ze školy. Naší volbou byl nový americký film The Women. Taková jednoduchá komedie, v podstatě to, co teď většinou sleduju, protože, ač to přiznávám nerada, po dlouhých dnech v americké škole, přemýšlení anglicky a konverzování v cizím jazyce jsem naprosto vyřízená. To poslední, co se mi chce, je sledování náročných filmů a přemýšlení ve volném čase. Asi v půlce filmu mě napadlo porozhlídnout se kolem sebe... zjistila jsem, že v celém sále nesedí ani jediný muž, kluk, chlapec, nebo cokoliv mužského pohlaví. Ale tím ženské šílenství nekončí. Celý film se samozřejmě točí kolem chlapů, ale přesto se na plátně kromě novorozeněte na konci snímku neukáže ani jeden mužský. Celý film odehrají ženy!

Dimond vs South

Tak jsem šla na další fotbalový zápas, další pokus porozumět této záhadné hře. Tentokrát byla naším soupeřem South high school, náš velký rival... Učitelé nás celý den ve škole přesvědčovali, ať přijdeme podpořit naše fotbalisty a vážně se tam sešlo hodně fanoušků, přestože celou hru střídavě poprchalo. Na stadionu jsem se sešla s holkama z mojí matematické třídy. Opět se mi snažily vysvětlit, jak to všechno funguje, popisovaly proč běží od téhle čáry k támhleté, proč bych měla jásat a proč zoufat... Skončilo to ovšem vždy u "Basicly, they´re gonna score... basicly this is good for us.. basicly we´re gonna lose.." A basicly.. bylo opravdu jediné,co jsem pochopila. Hra byla velmi napínavá až dokonce, chvíli jsme vedli, pak south skóroval, my málem dorovnali... ale basicly jsme prostě prohráli. Zase:)

Děkujeme, odejděte

Co myslíte, že znamená, když řeknu, že potřebujeme nové róby na sbor? Kromě toho, že je opravdu potřebujeme, to znamená, že na ně musíme sehnat peníze! Takže každý "sborista" dostal letáky s všelijakou bižuterií, a pak další letáky s tisíci druhy cookies a rolád a pizzou... A tak jsme se všichni dali na obcházení domů v našich sousedstvích, rušení jejich volného času a otravování větami "Hallo, we need new robes for our high school choir, so we would like to offer you some stuff if you are interested in." Ze začátku jsem musela opravdu přemýšlet nad pořádkem slov ve větě a zaráželo mě, jak lidé jen řeknou "Not interested" a zaklapnou dveře. Ale po chvíli už jsem svůj projev měla perfektně nacvičený, vůbec jsem se nedivila nezájmu, nebo tomu, že lidé ani neotevřeli dveře, přestože jsem je viděla vykukovat v oknech..dokonce jsem se začala spíš divit, když někdo něco opravdu chtěl.

We go together...

Poslední dva týdny školní rozhlas každý den třetí hodinu oznamoval, že se pořádá konkurz na školní muzikál- Pomáda! Je to jedna z těch událostí, o které prostě mluví celá škola.. "Ah, letos se bude hrát Pomáda! Jdeš zkusit konkurz? Co budeš zpívat? Jaký monolog sis vybrala? Blablabla..???" No a tak jsme se s Irou(Shevchenko) rozhodly to zkusit:D Vybraly jsme písně, na netu vyhrabaly nějaký monolog..v angličtině samozřejmě..zapsaly jsme se na minulý čtvrtek po škole a šlo se na to... V "čekací oblasti" vládla jistá nervozita, všichni si naposled prozpěvovali tóny svých písní, pročítali monology a vrtěli se na místě, ne že by součástí konkurzu bylo i tancování, ale strachem... Naštěstí to bylo rychle za námi a už jsem se k tomu nechtěla moc vracet, popravdě jsem si nemyslela, že se mi to zrovna povedlo...

V pondělí ovšem vyvěsili obsazení a my zjistily, že Iryna Sherchenko a Barbera Vibicova dostaly role! Sice máme nemluvící charaktery, jen takové ty postavy, co vyplňují pozadí, co si povídají u skříňek jen pohybováním rtů bez vydávání zvuků, ale zpívání a tancování nás snad nemine... Nejdřív jsem si myslela, že nás obsadili jen proto, že jsme ty výměnné studentky a oni by nám měli dát šanci si vyzkoušet americký život, ti chudáci z Evropy tohle doma přece nedělají..ale dneska nám Ms. Keller, učitelka na heresctví, řekla, že nám nedala větší role kvůli našemu přízvuku, protože by nám nikdo nerozuměl:D

Teď už je to týden od našeho konkurzu a už máme za sebou několik zkoušek, zkoušeli jsme už pár pícniček včetně Summer night a We go together, všichni se pomalu dostávají do svých charakterů a dneska se nás choreografka snažila naučit "taneční část" k Summer night. Přijde mi až neuvěřitelné, že i kluci beze studu poskakují na pódiu jako králíci, poklekají před Dannym a válejí se po zemi. Tohle všechno má ale jistý nežádoucí účinek, pomalu mi ty písničky začínají lízt na nervy, jak si je musím pořád zpívat, nedokážu se jich prostě zbavit... "Tell me more, tell me more.."

A žijí šťastně až navěky...

Tak mám za sebou první slavný ples v USA. Oni sami to nazývají "dance", což bude asi přesnější pro kroucení se namačkaní na sebe ve školní hale na disko a popovou muziku. Jediné věc společná s plesem, jsou večerní šaty. Tenhle jejich dance začíná v osm hodin, ale všichni se objeví až tak o třičtvrtě hodiny později, protože, jak jsem se dozvěděla později, to neni cool, ukázat se moc brzo. A všichni přece chtějí být cool! No a fakt, že ples končí v 11, ale "tanečníci" se pomalu rozchází už v půl, taky o něčem svědčí. Z plesů přece nikdo neodchází dřív než musí! Ale na druhou stranu, kdo by vydržel tak dlouho na školní diskotéce...

Nemáte se čeho napít, a to nemluvím jen o alkoholu, byla by mi bodla i voda, ale abych se k dostala k automatu, musela jsem přelézat zábrany. Jak logické. Nejspíš se těch studentů chtěli zbavit co nejdřív. Žádná živá hudba, žádný bar, žádné místo na odpočinek s přáteli, žádný program. Jediné zpestření bylo asi dvouminutové vyhlášení krále a královny. A když jsme s Irou venku čekaly na "taxi" Kimmi, v řadě tam stála auta s rodiči, kteří si četli, poslouchali hudbu, nebo jen prostě zírali a čekali, až se jejich dítě rozhodne jet domů.

Asi se budu přesvědčovat, že kdybych znala půlku studentů, co tam byli, bylo by to jiné. Každopádně oni sami jsou ze slavného homecommingu nadšení...

Nákupní utrpení

Jak už jste jistě pochopili, v sobotu jsme měli ples... A jak jistě chápete už dlouho, ples vyžaduje perfektní šaty. Já už jedny měla, ale moje hostitelská ségra a naše kamarádka Cori potřebovaly ty pravé teprv najít. Takže se šlo nakupovat. Začátek mě bavil i jen jako přihlížející osobu a poradce, ale když si na sebe navlíkaly sté šaty, a to po desáté, protože na podeváté si nevšimly, jestli se na souřadnicích 3x a 5y-2 netvoří nepřirozený záhyb, začala moje energie čím dál tím rychleji ubývat. Ovšem myslím, že to nic nezmění na tom, jak dlouho budou muset příště čekat na mě:) Holky prostě rychle nakupovat neumí( ale Ira je teda extrémně pomalá:-D).

Super-Lynx

Tak máme homecomming week. Což neznamená, že se všichni studenti rozjedou domů, ať už je to kdekoliv. Vlastně jsem moc nepochopila, proč se tomu říká homecomming. Ale jednoduše to spočívá v celoškolním bláznení. Celý týden ze sebe studenti dělají všelijaké kreace.

Týden začal v úterý, kdy si na sebe studenti oblíkali věci, které pokud možno, co nejmíň ladí dohromady. Středa byla přejmenovaná na "Sport day", kdy si všichni navlekli dresy buď svých týmů nebo jakýkoli jiný sportovní úbor. Takže po škole pobíhali roztleskávačky v mini sukýnkách, hokejisti v dresech, helmách a někteří dokonce na kolečkových bruslích, fotbalisti s velkými rameny, baseballisti v upnutách kalhotách a páskem a vrcholem byli plavci v příšerných barevných plavkách, které trochu připomínali Borata. Ve čtvrtek se všichni proměnili v superhrdiny, po chodbách poletovali supermani, spydermani, batmani a další super-kreace. A konečně pátek byl den ve jménu školních barev. Skoro celá škola se oděla do žluté a vínové. Doteď jsem si myslela, že je vtipné, když se u nás jedna třída domluví a všichni doma vyhrabou něco zeleného, nebo modrého, nebo proužkatého nebo cokoliv.. Ale když pak vidíte půlku školy, ve stejných barvách, školních tričkách, kalhotách a mikinách s nápisy "Dimond Lynx", pomalu nevěříte svým očím. Doufám, že mě moc spolužáků nepovažovalo za blázna, když jsem se z ničeho nic začala na chodbě smát ze všeho toho žluto- vínova.

Celý týden má tři pomyslné vrcholy. První je školní assembly, kdy se celá škola doslova namačká do tělocvičny, posedají si podle ročníků a hltají, co je jim naservírováno. Nejdřív si všichni společně položí ruku na srdce při americké hymně. Pak přichází hlavní část- představování princů a princezen homecomming týdne. A nakonec se představí školní týmy, přičemž největší důraz je samozřejmě kladen na fotbalisty. Absolutním zakončením je sobotní fotbalová hra a homecomming dance, na kterém se taky vyhlásí nejkrásnější, nejpopulárnější a nejúžasnější pár na škole, král a královna. Určitě prahnete nedočkavostí, kdo to bude, ale budete si muset ještě chvíli počkat:)

Matika na bitevním poli

"Já nechci řád, nechci, abyste vše upravovali podle pravidel, nechci, abyste nad úkolem strávili víc než půl hodiny denně,"přesně tohle nám řekl učitel, skoro to zní neuveřitelně, ale tohle nám řekl matikář. "Chci, abyste ze složité matiky udělali jednoduchou." A jeho způsob jak toho dosáhnout? Velmi zajímavý. Na začátku hodiny přilítne do třídy, vypadá, jako kdyby pracoval několik dní v kuse(přestože zrovna skončil víkend), pak začne energeticky čmárat na tabuli... a začíná dělat z těžké matiky jednoduchou, nebo spíš dělá z matiky pohádku pro dospělé. Zlomky se vraždí, záporná čísla jsou negativní, zlá, proto musí dolů, musí pod zlomkovou čáru, aby se stala pozitivními a může začít boj, čísla nad zlomkovou čáru válčí s čísli pod ní, ten zavraždí toho, ten zavraždí tamtoho a vyhrává spodek o 2x. Odmocniny naproti tomu zase chodí do kostela, při druhé odmocnině se ze dvou stává jeden, při třetí se berou tři... a na chudáky 5 a x nikdo nezbyl, takže zůstávají pod odmocninou. Aneb x si nemůže vzít y, to je jako kdyby jste jablko chtěli seznámit s pomerančem. Už to všechno chápete?:D