úterý 9. září 2008

A žijí šťastně až navěky...


Tak mám za sebou první slavný ples v USA. Oni sami to nazývají "dance", což bude asi přesnější pro kroucení se namačkaní na sebe ve školní hale na disko a popovou muziku. Jediné věc společná s plesem, jsou večerní šaty. Tenhle jejich dance začíná v osm hodin, ale všichni se objeví až tak o třičtvrtě hodiny později, protože, jak jsem se dozvěděla později, to neni cool, ukázat se moc brzo. A všichni přece chtějí být cool! No a fakt, že ples končí v 11, ale "tanečníci" se pomalu rozchází už v půl, taky o něčem svědčí. Z plesů přece nikdo neodchází dřív než musí! Ale na druhou stranu, kdo by vydržel tak dlouho na školní diskotéce...
Nemáte se čeho napít, a to nemluvím jen o alkoholu, byla by mi bodla i voda, ale abych se k dostala k automatu, musela jsem přelézat zábrany. Jak logické. Nejspíš se těch studentů chtěli zbavit co nejdřív. Žádná živá hudba, žádný bar, žádné místo na odpočinek s přáteli, žádný program. Jediné zpestření bylo asi dvouminutové vyhlášení krále a královny. A když jsme s Irou venku čekaly na "taxi" Kimmi, v řadě tam stála auta s rodiči, kteří si četli, poslouchali hudbu, nebo jen prostě zírali a čekali, až se jejich dítě rozhodne jet domů.
Asi se budu přesvědčovat, že kdybych znala půlku studentů, co tam byli, bylo by to jiné. Každopádně oni sami jsou ze slavného homecommingu nadšení...

Žádné komentáře: