Jedlé obaly

Dneska jsem se konečně naučila, jak se vlastně správně jedí žvýkačky:D Na večer jsme jely s Kimi a Gaby do Walmartu, kouknout se, jestli ještě mají čarodějnické pláště, které bychom si zítra mohly vzít přes kabát, abychom nezmrzly. Pláště neměli, ale zato jsme si zase nakoupily žvýkačky do zásoby, jak se to tady dělá... Gaby přišla s tím, že jí její kamarád z Dallasu řekl, že žvýkačky "Stride" se můžou jíst i s papírovým obalem. A myslela to vážně! Jakmile za ně zaplatila, strčila jednu do pusy i s papírem! Řekla jsem si, že se nenechám zahanbit a taky to zkusím. Tak jsem so požvýkala papír! Po pár minutách chuť papíru ovšem zmizela a cítila jsem jen žvýkačku, skoro jsem si říkala, že měla pravdu. Doma jsem pak ale ze zvědavosti zkusila tuto specialitu na Orbitkách a papír se do nich taky vstřebal... tak jsem nakonec došla k závěru, že se vrátím ke své původní neoriginální metodě a příště si obal zase sundám. Někdo si z nás pěkně vystřelil...:D

Helouvííín

V pátek jsem na sebe naplácala bílý make-up, černou rtěnku a tmavé stíny, navlíkly jsme se s Irou do šatů, klobouků a jako čarodějky se vidaly na halloweenovou párty. Párty byla u mojí kamarádky doma. Ze stropu v obýváku vysely černé a oranžové cáry krepáku, po stěnách lezly pavouci, kteří za sebou zanechávali obrovské zelené pavučiny a temno rozbourávaly jen lebky a čarodějnice- svíčky. Sešlo se tam všechno možné, od dýně, doktora, čarodějek, super girl, beach bunny, motýlka, až po kluka s pěticentimetrovými pravými nehty a ocasem. Těžko říct, co byl jeho kostým. Možná jen konečně vyjádřil svojí osobnost:D

Halloween je prostě celoamerické šílenství... a pohltilo to i Aljašku. Už od konce minulého měsíce byste našli v každém obchodě halloweenovou dekoraci, pavouky, nafukovací dvoumetrové mrtvoly a kostry, rakve živoucí velikosti, lebky-lampy, svíčky, dokonce i ponožky a spodní prádlo. Taky je tu několik krámů zaměřených přímo na halloween, kde mají kostými všeho druhu- od banánů, hamburgerů, přes piráty, čarodějky, kuchaře, víly, až po sexy uklizečky, hasičky, policajtky a další sexy šlapky oblečky:D

Opravdový halloween ale přichází až tento víkend, ale většina lidí už párty měla, protože teď přichází na řadu Trick or treat!!! Ameriko zblázni se.

Mluvila jsem českou angličtinou...mluvím anglickou češtinou

Minulý pátek se nám přihodila taková příjemná věc, měli jsme in-service day. Pokud nevíte, co to je, nevadí, stačí, když řeknu, že se nešlo do školy! Abych to upřesnila, studenti měli volno, učitelé ne.. Takže jsme s Irou byly samy doma!!!
Dopoledne jsem strávila střídavým telefonováním s rodiči a kamarády v ČR a tady na Aljašce. Nejdřív jsem se na skypu potkala s Káťou, tak jsme si zdělily nejnovější zprávy a postěžovaly si. Dozvěděla jsem se, že v emailech, které posílám přes půlku světa a ve kterých se tak snažím vystihnout moji situaci a ještě je psát gramaticky správně( zas tak se nesnažím), už dělám pěkné množství chyb. Pěkně děkuju za takový zprávy! Nestačí, že už si někdy nemůžu vzpomenout na česká slovíčka a tak do rozhovorů s rodiči vkládám angličtinu, ale už to vypadá, že zaměňuju i/y a používám anglickou... "punctuation"( nemůžu si vzpomenout, jak je to česky):D Po více než hodinovém rozhovoru jsem se spojila s mamkou. Ale spíš než rozhovor dvou osob to byl můj rozhovor s počítačem. Po každých třech minutách se obličej mojí mamky změnil v barevnou rozmazanou skvrnu a nic jsem neslyšela. Nicméně ona říkala, že mě vidí i slyší, a tak když se moje mamka opět proměnila v barevný němý obrázek, dopověděla jsem, co jsem měla na mysli, popovídala jsem si s mikrofonem v mém počítači a zavěsila... a zavolala znovu... zábava na celé dopoledne.
Nicméně doufám, že budu umět ještě mluvit česky, až se vrátím domů. A taky doufám, že v těchto pár odstavcích moc chyb není.

Dimond´s got "talent"

Co si o mně budete myslet, když řeknu, že jsem se ve čtvrtek večer dobrovolně vrátila do školy? Ne, nezbláznila jsem se:D Jako výměnní studenti bychom se měli účastnit školních aktivit, abychom vstřebali místní kulturu( velká moudra vzdělaných lidí:D), takže jsme se šli podívat na školní talent show! Byla to další z velkých akcí, o kterých mluví celá škola... Tak jsme se před sedmou naložily do auta a jelo se.
Program byl nabitý a rozmanitý... Začalo se tancováním, hip hop dance v podání Asien Persuasian. Na scéně se vystřídalo několik zpěváků, hráčky na violoncelo, tanečníci, žongléř, pianista, houslista, hráč na marimba, což nemám ponětí, jak vám přiblížit, filipínský kvartet a jako třešnička na dortu nám zakřičela heavy metalová kapela. Tuhle třešničku by ovšem všichni nenápadně zahodili, věřte mi.
Než vám prozradím kdo se stal naším talentem roku, musím si trochu postěžovat na místní publikum! Nějak mi uchází, proč se někdo obtěžuje jít zpátky do školy po dívat se na školní show, zaplatí za to 5 dollarů, bez auta, který tady lidi vozí i vybrat si poštu ze schránky před barákem, dojde až ke svému místu, a pak, místo aby podporoval třesoucí se talenty, vykřikuje přes celej sál, baví se a tleská chudákovi hráši na marimba v půlce jeho představení, aby už konečně vypadl. Jako možná to mohlo bejt zopakované jen pětkrát a ne desetkrát, ale to neznamená, že ho můžeme vykopnout.
Ale abych se už dostala k tomu vyhlášení... Asi vám nebudu vyjmenovávat jména výherců, stejně by vám to nic neřeklo:D Ale nemůžu si pomoct nezmínit se, že výše "vychvalovaná" kapela se dostala do první trojice!!! Mám pocit, že to ječení pro rozhodčí byla tak vysoká frekvence, že nic neslyšeli...

Vzorná studentka:D

Tak jsem už přečetla svojí první knížku v angličtině. Taky tady mají povinnou četbu, akorát to berou trochu vážněj. Každý si musí vybrat knížku ze seznamu, který učitel sestaví, najít si jí v knihovně a pak jsou asi tři týdny na přečtení. No a po uplynutí tří týdnů přijde test. Říkala jsem si, že jsem tu knížku prostě přečetla, myslela jsem si, že jsem ji pochopila a doufala, že test zvládnu. Jestli jsem si myslela a doufala správně ještě vlastně nevim. Ms. Basset totiž nejdřív můj a Iry test ztratila, a když je znovu našla, nezvládla je ještě opravit.
Na historii už jsem odevzdala svojí naprosto finální verzi eseje o Platovi(i když kdo ví, už to opravoval asi tisíckrát). Na matice se nám podařilo zranit city Mr. Andersona, teda kdyby nějaké měl, jak on říká. Nevyřešily jsme s Irou totiž jeho příklad dne a pravděpodobně se přiblížily těm stupidním američanům(jeho interpretace). Jinak jeho poslední metody pokročili od vraždění čísel a svadeb ke zpívání matematických operací:" ... change the sign, draw a line, something goes away...." Přidejte si lalala a melodii a je to perfektní:D
Na forensics jsme s Irou vyřešily Diatom murder case. Dokonce jsme jako jediné ze třídy přišly na to, kde nám zavraždili chudáka pana fiktivního kongresmana pomocí zkoumání všech druhů mikrob z jeho váženého žaludku a porovnávání s mikroby v okolních vodách.
No a konečně na yearbook se mi blíží první deadline... uzávěrka by to asi bylo správně v češtině:) Ráda bych jí splnila, ale nejsem si jistá, jestli to půjde, když mi někteří lidé prostě nejsou schopní poslat pár fotek, o které jsem je poprosila! Pokud chcete nicméně vidět, jak vypadá moje rozpracovaná stránka... máte smůlu:D Musíte si počkat, až přijedu domu s yearbookem v ruce...
Následující tři dny nicméně některé z mých oblíbených tříd zmeškám... (hurááá). I když nevím, jeslti mám proč jásat, místo prvních pár hodin ve třídě, se budu v knihovně patlat s nějakým stupidním HQGblablabla testem, který tady píšou všichni studenti v průběhu školy kvůli maturitě... No to že tady maturovat nebudu neva, psát to prostě musím, to je pravidlo!

Do krasobruslení daleko...

V sobotu odpoledne na mě Ira křičela, znělo to přibližně takhle:" I hate you, I hate you both! I will kill you!!! I hate you!" I když se vám může zdát, že mám dost velké problémy se svou hostitelskou ségrou, není to pravda, vlastně spolu většinou vycházíme docela dobře. Až na to, když jí donutím jít bruslit:D V sobotu jsme se s naší kamarádkou Gaby rozhodly jít zkusit bruslení, a tak jsme se vydaly do obchoďáku( ano, kluziště tady mají v obchoďáku). Ira zkusila minulý týden kolečkové brusle a doma parkrát okusila inlinové brusle, ale tohle bylo její první seznámení s botama na nožích.
Nejdřív si obešla jedno kolečko kolem dokola ruku v ruce s mantinelem, a pak když viděla nás prohánět se uprostřed, odhodlala se rozejít se s tím zábradlím. V tom okamžiku nastal čas pro "babysitting":D. Bez záchrané ruky, kterou by mohla stánout spolu s sebou na zem, se totiž nehnula. No a sem taky zapadá těch pár láskyplných vět, které jsem zmínila výše. Když nás Ira na pár minut propustila s tím, že teď můžeme bruslit pro náš "Enjoyment" neváhala jsem toho využít.
Za chvíli jsem ovšem zase slyšela nenávistné pokřiky. Říkala jsem si, že mě nějak rychle dohnala, až to neni možný. Když jsem se otočila, zjistila jsem, že to ovšem není Ira, bylo tam víc takových "I hate you":D Tentokrát nějaká slečna vyznávala lásku svému příteli...
Když jsem se vrátila zpátky k "sestřičce", uklidňovala se pro změnu hlasitým vyřváváním Love song od Sary Bareilles. Nakonec to ale snad i Iru docela bavilo a musím říct, že se docela zlepšila... tak mi držte palce, aby to příště bylo jen "I don´t like you!"

Chi-hua-hua

Vyhlašuju anketu o nejstupidnější film všech dob... A hned mám první návrh. Včera jsme šly zase navštívit místní multikino. Marta, jakožto majitelka čivavy, se už pár týdnů nemohla dočkat nového filmu Beverly Hills Chihuahua, takže jsme to hned šly zkouknout. A... skoro jsem nevydržela sedět na mém místě až do konce filmu. Film o lásce, aroganci, cestování, užívání si, únosu, útěku, přátelství, hledání.. a opět lásce.. a bohaté arogantní mluvící čivavě, která používá parfém Chanel n.5! Doporučuju, nekoukejte se na to...

Fashion Session

Minulý týden v pátek jsem se pravděpodobně nedopatřením dostala na modní přehlídku v kulturním centru Aljašky- Anchorage:D Moje a Iry spolužačka minulý týden v úterý zavolala a začala přemlouvat mojí dočasnou ségru, aby vzala místo v modní přehlídce po modelce, která nemůže přijít. A tak se Ira na jednu noc promněnila v modelku a já dostala zdarma vstupenku do vyšší společnosti... Snažili se to udělat ve velkém stylu, ale jeden fakt jim to docela kazil.. a to, že většina "modelek" modelky ve skutečnosti nebyly, a tak se tam pohybovaly slečny s poněkud větším pozadím v plavkách, přestárlé modelky ve věku před čtyřicítkou a všechny vtipně poskakovaly po molu... Nicméně nic proti Iře- patřila k těm co víc připomínaly modelky:) Kdyby jste se chtěli podívat na nějaké fotky, jsou na http://www.in2funphoto.com/. Schválně jestli Iru poznáte...

Ať žije "Pop Tarts"

Moje třetí hodina, krákání, jak by řekl můj táta, je dost často spíš povídací a svačící než opravdu krákající. Skoro každý den si tam někdo rozbalí nějakou oplatku a krmí sebe i hladové krky kolem. Pokaždé jsem zkoumala, co to do sebe ládují, až mi Jessica, která sedí přímo vedle mě nabídla kousek. Nebyla jsem si jistá, jestli opravdu chci, nebo ne, vypadá to všelijak:) Když si všichni kolem mě všimli, jak váhám s odpovědí, místo abych jí to urvala i s rukou, začali se ptát, jestli, už jsem to někdy vyzkoušela. "Ne, my tohle v mojí zemi nemáme," pro ně byla asi ta nejpřekvapivější odpověď, co jsem mohla mít. A tak pro ně bylo opravdu vzrušující pozorovat mě, jak ochutnávám první kousek tohoto amerického vynálezu, vypadali nejvíc probuzení za posledních několik dní... Čekala jsem, co to bude, jak to bude chutnat, je to fakt tak užasný, jak se tváří? Ale místo nepopsatelně úžasné sušenky jsem ochutnala něco nepopsatelně nijaké chuti:D Další den Jessica donesla další, tentokrát čokoládové, a opět mi nabídla. Řekla jsem si, že cokoliv s čokoládou musí být dobré, a tak jsem si na jazyk položila další kousek. Čokoláda nezklamala. A tak jsem si včera hned šla koupit svůj vlastní zázračný oplatek, samozřejmě před sborem. Když jsem pak přišla na hodinu a rozbalila si svojí sváču, všichni se na mě otočili a začali žadonit o kousek, jako kdyby nejedli několik dní:D A tak se stalo, že jsem součástí této nepochopitelné tradice... Ať žije Pop Tarts!!!