Minulý pátek se nám přihodila taková příjemná věc, měli jsme in-service day. Pokud nevíte, co to je, nevadí, stačí, když řeknu, že se nešlo do školy! Abych to upřesnila, studenti měli volno, učitelé ne.. Takže jsme s Irou byly samy doma!!!
Dopoledne jsem strávila střídavým telefonováním s rodiči a kamarády v ČR a tady na Aljašce. Nejdřív jsem se na skypu potkala s Káťou, tak jsme si zdělily nejnovější zprávy a postěžovaly si. Dozvěděla jsem se, že v emailech, které posílám přes půlku světa a ve kterých se tak snažím vystihnout moji situaci a ještě je psát gramaticky správně( zas tak se nesnažím), už dělám pěkné množství chyb. Pěkně děkuju za takový zprávy! Nestačí, že už si někdy nemůžu vzpomenout na česká slovíčka a tak do rozhovorů s rodiči vkládám angličtinu, ale už to vypadá, že zaměňuju i/y a používám anglickou... "punctuation"( nemůžu si vzpomenout, jak je to česky):D Po více než hodinovém rozhovoru jsem se spojila s mamkou. Ale spíš než rozhovor dvou osob to byl můj rozhovor s počítačem. Po každých třech minutách se obličej mojí mamky změnil v barevnou rozmazanou skvrnu a nic jsem neslyšela. Nicméně ona říkala, že mě vidí i slyší, a tak když se moje mamka opět proměnila v barevný němý obrázek, dopověděla jsem, co jsem měla na mysli, popovídala jsem si s mikrofonem v mém počítači a zavěsila... a zavolala znovu... zábava na celé dopoledne.
Nicméně doufám, že budu umět ještě mluvit česky, až se vrátím domů. A taky doufám, že v těchto pár odstavcích moc chyb není.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat