Extra bathing suits?

Včera odpoledne jsme šly s Irou fandit našim basketbalistům. Sobota byla poslední den basketbalového turnaje, který probíhal celý týden u nás ve škole- Alaska Prep Shoot-Out. Marta nás vysadila u školy kolem 4 odpoledne. Na místě jsme bohužel zjistily, že odpoledne hrají jen odpadlíci, co prohráli ve čtyřfinále. Naši mistři hráli až v sedm večer. Nastalo velké rozhodování. My jsme chtěly vidět Dimond hrát a i bychom počkaly do těch sedmi ve škole, ale... říkaly jsme si, že by na nás doma zase kromě psů štěkala i Marta. Nakonec ale hra vyhrála, tak jsme zavolaly Martě, jestli tam můžeme zůstat, nebo jestli mezitím musíme domů. Ona nám dovolila zůstat( pravděpodobně byla moc líná pro nás jezdit) s tím, že nesmíme opustit školu! Kam bychom na Aljašce asi bez auta chodily hm?
Jednu hru jsme s Irou fandily klukům z Juneau proti jakýmsi z Tugodao nebo Tadogao nebo něco takového. O pauze nás napadlo, že naše kamarádka, která pracuje jako plavčík ve školním bazénu, by tam mohla být. A tak jsme jí šly překvapit. Nakonec jsme tam sní zůstaly asi hodinu a půl, i když ona musela většinu času sedět a dohlížet na šestnáctky hrající si s plaveckými destičkami, ale měla geniální nápad. Řekla, že si s sebou bohužel dneska nevzala plavky, takže nám nemůže žádné půjčit, ale ať se prý zeptáme našich kamarádek, které si přišly zaplavat, jestlí prý nemají plavky navíc. A myslela to vážně! Prej si třeba donesly dvoje plavky haha. Asi pro případ, že by někdo přišel na bazén bez plavek a mohly jim je půjčit:-D
Nakonec s námi Ellen šla na finále basketu mezi Dimond a Grace high. My jsme byli domácí, ale i přes to byli fanoušci Grace daleko hlasitější než my. Možná to bude tím, že já, Ira a Ellen jsme byly jediné, kdo se snažil křičet, dokonce jsme byly hlasitější než roztleskávačky! A to je Dimond moje a Iry škola jen na rok:-D Ale naši i tak vyhráli!

"My někdo"

Doma, myslím v mém americkém domově, máme zajímavou dělbu práce... Marta nám připomíná, co je potřeba udělat a ode mě a Iry se čeká, že to provedeme. Taky máme s Irou nová jména- buďto se nám říká "my" nebo "někdo":D.
Na Nový rok, když jsme se vracely z obchodu, se Marta rozhodla, že potřebujeme sundat vánoční výzdobu. Když se snažila dostat nahoru po schodech, jen na nás křikla, ať zespoda doneseme krabice s vánočními věcmi. Když jsme donesly všechny krabice nahoru, Marta si sedla na pohovku, otevřela krabici, vyndala z ní pár malých boxů na ozdoby a asi jí to moc unavilo, takže musela několik minut odpočívat, potom se konečně zvedla a přemístila k televizi. Asi po 10 minutách přišla zkontrolovat, jak na tom "my" jsou. Její jediný komentář byl:" Nejdřív vyndejte všechny ty malé krabičky, než začnete všechno skládat nahoru." Takže jsem vyskládaly všechno, co už jsme naskládaly dovnitř. Marta byla spokojená.
Každý čtvrtek ráno se v naší části Anchorage vyváží odpadky. Ve čtvrtek večer nás pak obvykle čeká: " Zítra jezdí popeláři, potřebujeme vynést odpadky." Marta nás velkoryse upozorní, zatímco sedí ve svém obřím křesle ve svém malém, neuklizeném, zmateném TV pokoji a nepohne se ani o centimetr( nebo bych teď možná měla říct inch). Takže "my" Ira a já vyběhneme do závejí sněhu, abychom vynesly odpadky. Marta byla spokojená.
Každý den kolem 5 jsou naši monstrozní mini psi zvyklí jíst. S Irou jsme už nám dávno došlo, že bychom se kolem 5 radši neměly vyskytovat nahoře, ale někdy se to tak prostě přihodí, prostě zapomeneme. To pak pro změnu od Marty( sedící v křesle zírající na telku) slyšíme: " Oh, to už je čas na večeří, no oni nám říkají, že mají hlad. Někdo je musí nakrmit!" No tak se jedna z "někdo" skupiny zvedne a jde nakrmit naší malou směčku, která na nás mimochodem ještě vždycky štěká, že nám to trvá moc dlouho! Pokud to byl den, kdy jsme zapomněly, Marta byla spokojená.