"My někdo"

Doma, myslím v mém americkém domově, máme zajímavou dělbu práce... Marta nám připomíná, co je potřeba udělat a ode mě a Iry se čeká, že to provedeme. Taky máme s Irou nová jména- buďto se nám říká "my" nebo "někdo":D.
Na Nový rok, když jsme se vracely z obchodu, se Marta rozhodla, že potřebujeme sundat vánoční výzdobu. Když se snažila dostat nahoru po schodech, jen na nás křikla, ať zespoda doneseme krabice s vánočními věcmi. Když jsme donesly všechny krabice nahoru, Marta si sedla na pohovku, otevřela krabici, vyndala z ní pár malých boxů na ozdoby a asi jí to moc unavilo, takže musela několik minut odpočívat, potom se konečně zvedla a přemístila k televizi. Asi po 10 minutách přišla zkontrolovat, jak na tom "my" jsou. Její jediný komentář byl:" Nejdřív vyndejte všechny ty malé krabičky, než začnete všechno skládat nahoru." Takže jsem vyskládaly všechno, co už jsme naskládaly dovnitř. Marta byla spokojená.
Každý čtvrtek ráno se v naší části Anchorage vyváží odpadky. Ve čtvrtek večer nás pak obvykle čeká: " Zítra jezdí popeláři, potřebujeme vynést odpadky." Marta nás velkoryse upozorní, zatímco sedí ve svém obřím křesle ve svém malém, neuklizeném, zmateném TV pokoji a nepohne se ani o centimetr( nebo bych teď možná měla říct inch). Takže "my" Ira a já vyběhneme do závejí sněhu, abychom vynesly odpadky. Marta byla spokojená.
Každý den kolem 5 jsou naši monstrozní mini psi zvyklí jíst. S Irou jsme už nám dávno došlo, že bychom se kolem 5 radši neměly vyskytovat nahoře, ale někdy se to tak prostě přihodí, prostě zapomeneme. To pak pro změnu od Marty( sedící v křesle zírající na telku) slyšíme: " Oh, to už je čas na večeří, no oni nám říkají, že mají hlad. Někdo je musí nakrmit!" No tak se jedna z "někdo" skupiny zvedne a jde nakrmit naší malou směčku, která na nás mimochodem ještě vždycky štěká, že nám to trvá moc dlouho! Pokud to byl den, kdy jsme zapomněly, Marta byla spokojená.