My girlfrieeeends

Slovo girlfriend má v angličtině dva významy- zaprvé všeobecně známý význam „přítelkyně“, ale také se to používá v možná trochu méně známém významu jako „ dobrá kamarádka“. Mezi moje „girlfriends“ na Aljašce patřily Ira, Gaby, Anna, Whitney a Autumn. Každá naprosto jiná a jedinečná, jedna zapomětlivá, jiná spolehlivá, jedna šprtka, druhá kašle na školu, zpěvačka, herečka, hokejistka, malířka, ať už byli samostatně jakékoliv, všechny dohromady udělaly z mého roku na Aljašce jeden z nejlepších roků v mém životě. A pomohly mi necítit se tam jako cizí člověk, ale nazývat Anchorage mým domovem.

Ira… byla první ségra, kterou jsem kdy měla, mladší ségra, která mě často štvala, ale která mě vždycky vyslechla a poradila, sdílela moje dobré i špatné dny, moje dojmy z neznámé Ameriky, z nové školy. Společně jsme nadávaly na Martu, hledaly si kamarády, zápasily s Angličtinou. Iru jsem učila bruslit a jezdit na snowboardu, ona mě zase donutila jít na konkurz do školního muzikálu. Společně jsme probrečely spoustu večerů a prosmály jsme spousty dnů. I když je o dva roky mladší a takový rozdíl je vidět v jejím chování, ona věděla, jaké to je být v neznámé zemi, nové škole, snažit se najít si nové kamarády, žít s Martou. Ira.. rázná, hlučná, hezká, chytrá, vzorná školačka, je ráda, když je všechno po jejím, neumí si dělat srandu sama ze sebe, má ráda pozornost opačného pohlaví, vtipná, moudrá.. prostě moje malá „baby sister“ s vtipným přízvukem.

Gaby… střelená Mexičanka, se kterou jsem se seznámila velkou náhodou, když jsem s ní dělala rozhovor do mého článku do yearbooku, ale jak jsem jí viděla, věděla jsem, že budeme kamarádky. Začaly jsme spolu trávit obědy každý den, stala se člověkem, který mi každé ráno zvedl náladu, vytáhla mě ven, když jsem se nudila. Strávily jsme spoustu nocí koukáním na filmy a přežíráním se, bruslení, chození do kina, večeře, nakupování- vždycky jsme se spolu bavily. Vždy veselá, s úsměvem všudypřítomným, zná každého, každý jí má rád, na každého hodná a milá, trochu nezodpovědná, zapomnětlivá, vždy chodí pozdě, vše s ní je nejasné, nikdy neví nic na jisto, o školu se nezajímá, je jí jedno, jaké má známky, chodí za školu, nezapojuje se do školních aktivit, vždycky chce jít pařit, nikdy nechce zůstat doma, na všechno má čas, vždy vyslechne, vždy má čas na své kamarády, vždy zvedne náladu, ráda se učí nová (sprostá) česká slova.. bláznivá, veselá, moje krásná gabita-titi jejímž oblíbenými slovy jsou „kurva“ a „do píči“.

Anna… moje americká hostitelská ségra, hrála Franchie v Pomádě, kde jsme se seznámily. Neváhala ani na chvíli, když jsem se jí zeptala, jestli by si mě vzali domů, což by kohokoliv jiného mohlo zaskočit. V únoru jsem se přestěhovala k její rodině, která se stala nejlepší hostitelskou rodinou, jakou jsem si mohla představit a Anna se stala mojí skvělou ségrou a kamarádkou. Vozila mě každé ráno do školy a cestou jsme vždycky zdrbly naše neoblíbené spolužačky. Prožívaly jsme naše malá štěňátka a vybraly pro ně jména, po večerech jsme venčily Roxy a Angie. Společně jsme se smály vtípkům v seriálu „What I like about you“ nebo videu na Youtube, o tom, že neexistuje žádný sexy způsob, jak si sundat ponožky. Společně jsme si jezdily koupit kafe každý víkend a prokecaly u něj hodiny, pozdě do noci jsme probíraly naše problémy a příhody (hlavně s klukama), vždy mě vyslechla, když jsem měla špatný den, a já jí poslouchala, když do nekonečna mlela o Jakeovi. Poprvé po dlouhé době se se mnou opila, když jsem jí vzala na párty k mým kámošům. Já jí seznámila s jejím současným přítelem. Malinká, ale o to víc hlasitá, drzá, otevřená, bezstarostná, vždy řekne, co jí napadne, má velkou pusu, pomůže, vyslechne, chápavá, sportovní, společenská, moderní, umí se oblékat, ví, kde co sehnat, vždy má čas na svou oblíbenou sestřičku a drží se mnou.. moje Anna Banana co vždycky říká „I’m not even kidding you!“ a každé odpoledne si musí dát šlofíka:-D Ma seeeester.

Whitney… první den ve škole se mě zeptala, jestli jsem prvanda, protože mě nikdy před tím neviděla, měly jsme společně sbor a kriminalistiku, pomalu jsme se začaly bavit víc a víc, až se z nás staly skoro nejlepší kamarádky. O Díkuvzdání mě vytáhla na hokej a na bowling, a pak už jsme spolu byly skoro pořád (prostě si mě zamilovala:-D). Spolu jsme chodily do kina, na Neon Bowling, na prkno, chodila jsem jí fandit na hokej. Znala jsem jejího kluka, který mi říkal ségro. Byly jsme na pěnových parties, a pak vždycky spaly u ní, palačinky její mamky byly nezapomenutelné- s kousky čokolády. Whitney se zamilovala do Jaggera, jednoho z našich štěňátek. Na Prom jsme si ještě s dalšími asi 18 lidmi objednali Party Bus a jezdili po městě a tancovaly do půl 5 do rána. Hrály jsme spolu softball. Před mým odjezdem spřádala plány mého únosu a na letišti mě skoro nenechala odejít. Střelená, hlasitá, otevřená, společenská, organizační, drzá, nebojí se říct, co si myslí a nezajímá se, jak to řekne, v jejím slovníku nechybí spousta sprostých výrazů, které použije kdykoliv, zároveň milující, hodná, přátelská, vyslechne, poradí, pomůže, má problémy s mamkou, slečna hokejistka a softbalistka… moje Whitnička, která nosí ty největší mikiny a tepláky a to kamkoliv:-D Jak by Whitney řekla: „Enjoy!“

Autumn… byla v mojí matematické třídě, i když tam tedy často nebyla, obědy vždy trávila u Mr. Browna ve třídě, kde jsme se začaly víc bavit, na Valentýna mě a Iru pozvala s partou jejích přátel na večeři a do kina a od té doby jsme spolu začaly trávit hodně volného času. Často nás brala ven na obědy, chodily jsme na kafe, do kina, na snídaně a večeře. Často u nás spala doma a koukaly jsme se na smutné filmy a společně brečely. Taky jí a Ira jsme „u ní“ často spaly (třeba když jsme jeli s Tristanem a jeho kamarády kempovat po graduation). S ní jsme lezly po horách a vylezly na Flattop, vrchol nad Anchorage. Donekonečna jsem poslouchala její problémy s kluky, teda hlavně s Chrisem, o kterém nemohla přestat mluvit- mluvila o něm ráno, když jsme přisly do školy, v autě, když jsme jely na oběd, po škole, když jsme šly na kafe, večer, když se šlo do kina, v noci, když u nás spala.. „Chris, Chris, Chris!“ Autumn měla to nejneuklizenější auto, které jsem kdy ve svém životě viděla. Zmatená, zapomnětlivá, nespolehlivá, stydlivá, nikdy na čas, nikdy na jisto, ale hodná, milá, přátelská, podpůrná, vtipná, zábavná, vždy o klucích mluvící, dobrodružná, vždy pro všechnu zábavu a vždy..malující, naše slečna umělkyně, maluje ráno místo školy, odpoledne, po nocích, rozevlátá, bohémská, žije životem umělkyně, skoro nikdy doma, nezastihnutelná, kafíčko o půlnoci nic zvláštního.. Podzime, podzime:-D ulítlá Autumn, umí se zasmát s tebou, tobě i sobě.Každá jiná a jedinečná, všechny moje drahé..

I love you and miss you, my gurls!!!

P.S. Omluvte nedokonalý make-up na fotce, pořízena na letišti před odletem..

Prooom

Nezbytnou součástí života amerického studenta jsou školní plesy. A Prom je absolutní špička plesů, zakončení školního roku, něco, kam prostě musíte jít, jinak jste uplně „out“. A taky se na to musíte patřičně nastrojit, aby si Vás každý všiml!

Takže Promu předchází velké přípravy. Nejdřív, pokud možno,byste si měli najít partnera.. teda spíš přesvědčit nějakého chlapce, aby Vás pozval, protože to by samozřejmě bylo pod úroveň dívky, pozvat kluka. Pokud se toto nepodaří, musíte mít aspoň spoustu kamarádu, se kterými půjdete. Potom by si celá Vaše skupinka měla pronajmout limuzínu, to vždycky zní dobře.. a ještě líp to vypadá. Dlouhou dobu také zabere výběr šatů. Musíte důkladně zvážit všechna hlediska- barvu, střih (musí se v tom dá tancovat tak aby na ně nikdo nešlapal při tom šíleném tancování na nejmodernější populární tancování), délku, cenu, a hlavně.. je nesmí mít nikdo jiný! Potom se dohodne, kde se celá vaše večerní skupinka sejde- musí to být dobré místo, protože se musí nafotit spooooousta fotek, když ještě všichni vypadají, tak jak by chtěli:-D Pak se ještě musí rezervovat restaurace na večeři a koupit lístek.. a může se jít na samotné přípravy. V den plesu se vstává brzo a stráví se hodiny v salónu- make-up a vlasy musí vypadat perfektně. Doma se pak navlíknou šaty, do kabelky se nahází nezbytné blbosti, rodiče si nafotí spoustu fotek a vyráží se na večeři. Limuzína se dle možností přistaví k baráku anebo pak až k restauraci. Každopádně na ples se musí dorazit ve stylu.

Popravdě, tady ale končí ta nejlepší část, největší zábava jsou všechny přípravy a věci kolem, na samotný Prom trvá tak 3 hodiny a o půlnoci končí. Co říct, s naším maturiťákem se to nedá vůbec srovnávat.

Tripping;)

Tak i přes zlobivou soptící Mount Redoubt jsem nakonec o týden později odletěla na zájezd do Kalifornie a Las Vegas! Stoprocentně to byl jeden z nejlepších zájezdů v mém životě. Mohla bych se tady rozepsat o všech místech, které jsme viděli, a všem, co jsme dělali, ale pro mě byl celý týden speciální složením lidí, které jsem tam poznala… v celém našem autobuse se kromě průvodkyň nenašel jediný Američan, všichni to bili cizinci, samí výměnní studenti, každý jiný a odjinud. Poznat tolik lidí rozdílných národností najednou je nezapomenutelný zážitek.

Celý týden měl hrozně rychlý spád, a když tak o tom zpětně přemýšlím byl takovou zkrácenou verzí celého výměnného pobytu, takovým ukázkovým modelem.. Všichni jsme opustili své současné domovy a rodiny a přiletěli jsme do neznámého místa (teda ne že by LA nedej bože někdo z nás neznal, ale myslím ve smyslu, že nikdo z nás tam nikdy před tím nebyl), mezi neznámé lidi se spoustou otázkou a nadšením. Po příjezdu do hotelu nám byly přiřazeny naše pokoje- dejme tomu, že by se daly přirovnat k našim dočasným domovům, a naši spolubydlící- kteří by se dali považovat za rodiny, protože s nimi jsme se seznámili nejrychleji a asi také nejlépe. První den, dva byly poněkud zvláštní, každý zůstával jen se svou „rodinou“, všichni si navzájem vyměňovali nesmělé pohledy a shromažďovali první dojmy. Pak se konečně prolomily ledy a člověk se začal seznamovat a kromě svých spolubydlících se taky začal bavit i s ostatními a dělat si kamarády. Zájezd se rychle přelomil přes půlku a nejlepší část začala. Všichni už se znali, bavili se na plno, ale zároveň si začali uvědomovat, že zbytek už rychle uteče a brzo se pojede domů- stejně tak je to i s celou „Exchange“, v únoru, březnu začne nejlepší část celého roku, ale při tom odjezd už je za dveřmi a jejich otevření straší každého výměnného studenta. Poslední dva dny byly prostě bomba a neměly žádnou chybu. Tedy pokud by po nich nenásledovalo to smutné ráno, kdy sedíte v recepci, čekáte na odjezd a pozorujete své kamarády nasedat na autobus na letiště. I když se zdá, že za týden se pomalu nemůžete ani poznat, věřte mi, po týdnu, kdy s celou skupinou strávíte každou možnou minutu, povídáte si v autobuse, povídáte si u památek a atrakcí, fotíte se společně s každou možnou blbostí, společně při snídani sdílíte rozespalé nadšení ze všeho, co ten den uvidíte, sdílíte si dojmy u oběda a ospale klábosíte u večeře, dokonce i sdílíte pokoj se spolubydlícími a společně se probouzíte, neboli po týdnu, kdy jedinými chvílemi o samotě jsou plnění osobních potřeb na záchodě a zachraňující sprcha na konci dne, Vám připadá, že jste všechny znali už léta. I po týdnu máte lidi rozdělené na ty, co máte rádi a jsou Vám sympatičtí, na ty, kteří jsou otravní, a nejradši byste byli, kdyby se „naneštěstí“ někde zapomněli a už se nenašli a ty, kteří Vám jsou, jak se říká, „šuma fuk“:-D Navíc všichni výměnní studenti mají všeobecný předpoklad rozumět jeden druhému, protože „My všichni víme, jaké to je.“ Takže když máváte svým zahraničním kamarádům z autobusu, vlévají se Vám slzy do očí z pomyšlení, že byste je už nikdy neměli vidět.

I když první dny mohly být poněkud zvláštní a být mezi samými cizími lidmi nemuselo být nejpohodlnější, všechno se v dobré obrátilo a nikomu se nechtělo domu. Staré „konec dobrý, všechno dobré“ prostě platí! A stejné je to s vývojem celého roku výměnného studenta- ať už je začátek jakýkoliv, domů se nechce. Já jen doufám, že první týdny po návratu z Aljašky nebudou stejné jako ty po návratu z Vegas- říkala jsem si, jak musím se všemi zůstat v kontaktu, psát si, volat si a jak na ně nikdy nezapomenu.. ale pravda je taková, že si už ani nepamatuju jména všech a už si jen občas napíšu asi tak s 5 studenty. Tak snad se svými kamarády z Aljašky v kontaktu zůstanu, nedokážu si vůbec představit, že by to tak nebylo. Ale tak snad 10 měsíců je o trochu víc než 10 dní a své drahé Aljaščany zase uvidím!