Pomůžu ti.. ale až po sobě..

Žijeme v 21. století, v té úžasné době svobody a demokracie. Ale co je to za svět, ve kterém žijeme, když se staráme jen sami o sebe?!
13. ledna tohoto roku postihlo Haiti ničivé zemětřesení a otřesy pokračovaly i další dny. Okamžitě se ve světě rozjely kampaně na pomoc Haiti. Většina lidí v Evropě si nedokáže vůbec představit, jak hrůzné to může být, ale i přesto zaznívají na tyto kampaně názory, nad kterými zůstává rozum stát. Jako například, proč prý bychom měli pomáhat zemi, která nám taky nepomohla, když my jsme to potřebovali po povodních. To jako vážně? Opravdu někdo srovnává situaci na Haiti s povodněmi u nás? Neříkám, že by povodně byly menším neštěstím a ano.. i při nich byly ztráty na životech, zničené domy i celé vesnice.. ale na Haiti byly oběti v řádech tisíců ne jedinců! Proč se v dnešní době jeden mrtvý bere jako tragédie, ale stovky a tisíce mrtvých jako statistický údaj? A opravdu někdo srovnává schopnost Česka obnovit se a vzpamatovat se z velké vody se schopností obnovy země, ve které vládne naprostá anarchie, chudoba a bezmocnost? Lidé tam kradou jídlo jeden druhému od huby, perou se o drobky a rabují.. ale my jsme schopni sedět na pohodlné židli s kafíčkem před sebou a prohlašovat, že není důvod, abychom posílali svoje peníze těmto (ne)potřebným. Vždyť nám 30 korun za SMS zprávu nic neudělá a na Haiti takové peníze můžou dělat zázraky.
Jednoduše mě udivuje, jak někteří lidé dokáží myslet jen sami na sebe a na svou situaci, když se ve světě dějí takové věci.. Možná, kdyby nevládl názor "proč bychom jim pomáhali, když oni nám také nepomohli", nebyla by o pomoc taková nouze.