Upřímnost nade vše nebo Vše nad upřímnost?

Stejně jako by se dalo říct, že Renesance je dobou opětovného rozkvětu kultury, nebo že Doba Pobělohorská je dobou Temna, jak jí nazval Jirásek, řekla bych, že 21. století je Dobou Blábolení (ano záměrně to píšu se velkými počátečními písmeny). Právě blábolení, žvanění, vykrucování, vymýšlení a podobné disciplíny se totiž rozrůstají nejvíce. Ať už vezmeme naši politickou reprezentaci, vědecké pracovníky, sportovce, umělce, prodavačku v samoobsluze, číšníka, nebo středoškolského studenta, všichni spoléhají na to, že se "z toho" při nejhorším vykecají.
Dalším trendem dnešní doby je upřímnost. Nebo každý toho alespoň o upřímnosti hodně namluví:D Není to paradoxní? Neustále slyšíme: "Abych byla upřímná..", "Abych řekl pravdu..", nebo "Mám rád, když jsou lidé upřímní..", "Nesnáším přetvářku..". Ale když přijde na to, s upřímností je to bída. Možná kdyby toho o ní lidé méně namluvili a více činili.. Ale ne nadarmo se říká: "Sliby chyby, skutek utek." Že?
Co jsme schopni udělat pro to, abychom nemuseli říct celou pravdu, je někdy až směšné. Z pouhé lenosti často zamlčíme i maličkost, jen aby jsme se vyhnuli dotazům. Ze strachu, že se nám dostane výčitek, se z našich původně zamlčených drobností stávají lži, do kterých se pomalu zamotáváme víc a víc. Nakonec jsme zaplaveni dotazy a bombardováni výčitkami, protože jsme se chtěli vyhnout jedné otázce či podivení.
Někdy si říkám, jestli by nebyl život jednodušší, kdyby byl člověk neustále opilý. Ve víně přece je pravda. A tedy i upřímnost. Jen si to přiznejme.. kdo z nás může říct, že je opradvu upřímný? A teď nemyslím ve smyslu drzý (s ničím se to nemá přehánět), spíš ve smyslu otevřený. Proč lidé nedokáží říct, co si opravdu myslí? Proč se za své názory stydí? A proč se nedokážeme druhým otevřít, říct, že je máme rádi? Proč přátelům nechceme říct, že to, co udělali, bylo zbabělé nebo trapné? Proč to říkáme všem ostatním, jen dané osobě ne? Proč po bitvě je každý generálem, ale před bitvou by každý chtěl pracovat v armádní kuchyni, co nejdál od rozhodování? Zdá se Vám, že je tady příliš mnoho otázek a otazníků? Život sám je jeden velký otazník, ale možná nezáleží na tom, kolik otázek dokážeme zodpověděť, ale jestli máme odvahu se ptát. Máte?