neděle 29. března 2009

Soptící dáma


Jedním z důvodů výměnných programů je zažít jinou kulturu. Když jsem ale odjížděla do Spojených Států, nenapadlo mě, že to můžou být i přírodní neštěstí typu hurikán, záplavy, zemětřesení atd. Hurikán bych na Aljašce asi nepotkala, veškerá voda je tady přes zimu zamrzlá, ale zemětřesení mě tu zastihlo.

Jednoho lednového víkendového rána jsem napůl probuzená ležela v posteli, užívala si toho, že jsem nemusela vstávat a najednou... postel, stůl, noční stolek, obrázky, poličky a nakonec i celý dům se začaly třást! Jelikož Americké domy jsou jako z papíru, měla jsem pocit, že zdi poskakují o metr z leva do prava. V místě původu to mělo snad dokonce sílu 7stupňů, což je docela silné zemětřesení, a celé to trvalo asi 30 sekund, což, jak jsem se dozvěděla, je docela dlouhé. No ale já jsem si to zemětřesení docela užila. Akorát jsem neměla tušení, co bude následovat.

O týden později jsme se dozvěděli, že naše zemětřesení "probudilo ze spánku" místní sopku Mount Redoubt, která byla naposledy činná před 20 lety. Říkalo se, že se chystá vybuchnout.

Asi dva měsíce jsme ve škole každý den zakrývali počítače igelitovými pitlemi, kdyby Redoubt vybuchla a vítr donesl popel do Anchorage a asi dva měsíce se nic nedělo. Už jsem na nějakou tu naštvanou aktivní horu uplně zapomněla a najednou... minulé pondělí jsem se probudila a vypravovala se do školy a moje hostitelskí mamka Linda mi říká, že sopka vybuchla. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, co tim myslí. A ještě další chvíli mi trvalo, co se mi snaží říct, když začala s tím, že je možný, že zruší nějaké lety. Já jsem v sobotu měla letět do Kalifornie!

Moje naděje ale vždycky umírá poslední... Jenže tahle pitomá sopka musela čekat tak dlouho, že si to všechno vybrala, až těsně před mým odletem. A pěkně si to vynahradila... vybuchuje v průměru 4x denně! Nechrlí sice žádnou lávu, ale prská pěkný množství popelu. Za poslední týden byla zrušena většina letů z a do Anchorage.

V sobotu se dokonce obrovské množství popelu dostalo až sem k nám do největšího města na Aljašce. Z ničeho nic se venku udělalo černo, začal foukat vítr a země se pokryla šedivým prachem. Sníh už není bílý!

Momentálně to vypadá, že se nám holka trochu uklidnila, tak všichni doufáme, že není moc náladová( ale ve skutečnosti asi je, nálada se jí mění skoro denně). Změnila jsem si letenku na příští sobotu, tak mi všichni držte palce, aby mi Redoubt nepřetrhala plány i podruhé.

Žádné komentáře: