Now and Then

Když jsem se před rokem připravovala na svůj odjezd do neznáma, představovala jsem si, jaké to asi bude, dorazit na místo, kde nebudu znát ani jednoho člověka, ale všichni ostatní se vzájemně znát budou, na místo, kde se mluví jiným jazykem, který perfektně neovládám, ale všichni ostatní ho ovládat budou, na místo, jehož kultura je mi cizí, ale všem ostatním bude zcela vlastní. Představovala jsem si, jak proběhnou různé momenty, jako když poprvé poznám svou hostitelskou rodinu, když půjdu poprvé do školy, když se seznámím s mou první kamarádkou, když půjdu poprvé na oběd do školní jídelny, jak budu slavit Vánoce a narozeniny, a jaké to pak bude letět zase zpátky domů. Mé představy byly milné. Nebyly ani příliš idealistické, ani pesimistické. Ale byly milné. Bylo pro mě nepředstavitelné, čím vším si budu muset projít. Pořád jsem si jen opakovala, že začátky budou těžké, ale nakonec se mi určitě nebude chtít domů. To, co mělo být mezi tím, pro mě bylo nepředstavitelné. Myslela jsem si, že všechno bude velmi komplikované a těžké. Neříkám, že to bylo jednoduché, zejména první měsíce rozhodně byly náročné, zejména psychicky, ale není třeba bát se a vytvářet si v hlavě scénáře. Když se dostanete do situace, o které byste si mysleli, že byste nikdy nezvládli, vlastně to nejde nezvládnout, prostě to musíte nějak vyřešit.
Můj scénář byl spletitý a možná někdy nepříjemný, ale nakonec jsem ráda za všechno, co se stalo. Výběr mojí první hostitelské rodiny se sice ukázal nebýt tím nejlepším, ale kdyby si mě ta šílená ženská s pěti psi nevybrala, nikdy bych nespatřila Aljašku, nenavštívila všechna její úžasná místa a nezamilovala se do ní. Nikdy bych nepoznala svou výměnnou ukrajinskou ségrou a nikdy bych ani nevěděla, jaké to je, mít sestru. Taky bych nikdy nechodila do mé americké školy- Dimond High School. Nikdy bych nepoznala skvělé lidi a kamarády, kteří tam chodí. Nemohla bych s nimi zpívat ve sboru,ani nehrála bych ve školním muzikálu Grease. Kdybych nehrála v Pomádě, nikdy bych se neseznámila s Annou, která mi později podala pomocnou ruku a nabídla mi, abych se k nim přestěhovala. Nikdy bych nezažila, jaké to je mít i skvělou hostitelskou rodinu, která o Vás má zájem a starost. Nikdy bych neměla další, tentokrát americkou ségru a nikdy bych s ní nejezdila na prkno, nebo dát si kafe a donekonečna probírat ty stejné problémy. Nikdy bych neměla Anglického setra a neviděla bych na vlastní oči porod šesti štěňátek. Nikdy bych nepotkala Jordana a nevzal by mě jezdit na sněžném skútru. Nikdy bych nezačala hrát softbal a neseznámila bych se s mým skvělým týmem. Nikdy bych se neseznámila s mým skvělým kámošem Tristanem, který nám chodil fandit. Nikdy by mě nevzal kempovat a nezažila bych nespaní na Aljašce za bílé noci. Nikdy by se se mnou den před odletem nepřišlo rozloučit asi třicet kamarádů a neopouštěli můj dočasný dům se slzami v očích. Nikdy bych neopouštěla místo, které mi 10 měsícům před tím bylo cizí s pocitem, že opouštím svůj druhý domov.
Výměnný program navždy poznamenal můj život. Nepopsatelným způsobem rozšířil můj obzor, ukázal mi, že všude na světě jsou lidé hodní a protivní, lidé ochotní a neochotní, lidé chybující a odpouštějící. Všude si můžete najít přátele a všude se můžete cítit jako doma. Tento rok nezměnil ale jen mě a můj život, ale také životy ostatních lidí. Změnila jsem životy lidí, kteří před pár měsíci neměli ani ponětí, kde Česká Republika leží, nebo že by dokonce poznali někoho tamějšího. Moje hostitelská rodina na pár měsíců živila o jednoho člověka víc, nechali mě spát v jejich posteli, večeřeli u stolu s holkou se srandovním přízvukem a utahovali si z jejích softbalových dovedností. Moje ségry a moje nejlepší kamarádky se třeba a snad i podívají do Čech. Dokonce se naučily i pár slov, hlavně ty důležité: blbec, kurva nebo láska:D Vždyť ani nevěděli, že takový jazyk jako čeština existuje. Můj hostitelský táta mi říká „favorite daughter“ a ségra „great sister“, moje kamarádka Whitney mi řekla, že jí odjíždí jedna z jejích nejlepších kamarádek. Tolik se toho může stát za jeden rok a já jsem ráda, za tu skvělou šanci, kterou jsem dostala.