Chvátám, chvátám, nemám chvíli klid

Jak si všichni jistě všimli, dlouho jsem teď nepřidala žádné přízpěvky... ne že by mi chyběla inspirace, protože se toho hodně událo, ale určitě chyběl čas.. ale tak to teď zkusím trochu napravit.... ;)

Češi okupují Ameriku

Na cestě na Aljašku jsem se seznámila s holčinou z Ostravy. Obě jsme byly poslány do nejchladnějšího státu USA. S Markétou jsem měla štěstí (a to ze dvou důvodů)- za 1. naše agentura nám zařídila společný let, takže jsem se netrmácela přes moře sama a neměla jsem psychický záchvat, když jsem zmeškala let z Houstonu do Anchorage a za 2. za těch pár měsíců tady se z nás staly docela dobré kamarádky. Věděla jsem, že je v Anchorage ještě jeden kluk z ČR, je se stejnou organizací jako moje milovaná Gaby. Ale neměla jsem potřebu ho kontaktovat.
Tento víkend moje pátrání pokročilo (moje mamka vždycky říkala, že bych měla být detektiv). Už před nějakou dobou jsem si založila Myspace, ale nějak jsem se nemohla donutit k tomu, abych to používala. V neděli jsem si zase jednou začala přidávat kontakty mezi mé přátele, až jsem došla k Ančiii. K mému překvapení jsem zjistila, že je právě teď na výměně v Kalifornii někde uprostřed pouště. Tak jsme si povyměňovaly dojmy. Ale tím to nekončí! Anička mi jen tak nahodile píše..." No já jsem v Kalifornii, Petr ve Washingtonu a Toník válčí tam nahoře s tebou." Co??? Jak to, že jsem to nevěděla? A tak jsem si našla Toníka a opravdu... v malém městě zvaném Fairbanks 7 hodin na sever od Anchorage bydlí Tonda z Ústí nad Labem, který chodil na Gymnázium Jateční! Proč mi nikdo neřekl, že jel taky na Aljašku? No tak jsem mu napsala a doufám, že se brzo dostane do Anchorage a navštíví mě. Bohužel do Fairbanks nejezdí žádná městská doprava( jako nikde na Aljašce), takže si asi bude muset zapřáhnout psy. (Just kiddin' :D)

Rozšiřování češtiny na Aljašce

Součástí výměnného programu je poznávání cizí kultury a sdílení své vlastní kultury. Jedna z věcí, která tady lidi hodně zajímá( kromě toho, že v ČR můžeme pít od 18) je jazyk.

Hodně mých přátel se mě ptá, jak se řekne tohle a támhleto v češtině. Ale asi si dokážete představit, na jaká slova se ptají. Můžu vás ujistit, že to není "Jak se máš, hezký, čaj.." Moje kamarádka Whitney například umí perfektně tři slova- Kurva, blbec a koza. Když mi ve zprávě napsala, že jsem blbec, spelovala to "Bullbetts":-D. Pozvala jsem jí k nám domů na příští prázdniny a ona říkala, že by určitě chtěla přijet, akorát že se trochu bojí, že až bude konverzovat s lidma v ČR a řekne jim její tři slůvka, která zná, asi se s ní nikdo bavit nebude.

Gaby je taky dobrá studentka češtiny. Ta navíc loni měla doma výměnnou studentku ze slovenska, a tak už některá slova znala. A tak se třeba stane, že na mě Gaby ve škole na chodbě pořikuje "Kurvaa!!!", když chce abych na ní počkala. Dalšá slova, které tady znají jsou do prdele, do pici atd. Prostě uspěšně šířím češtinu na Aljašce.. a lidi si to docela pamatují.

Opožděné Vánoce

Dneska je 2-7-09( jak se to říká v americe), neboli 7.2.( jak to říkají normální lidé):-D. Vsadím se, že jen málokdo může říct, že měl Vánoce v únoru.. a přesto, já můžu. Minulý víkend mi přišel balíček od rodičů. Táta zase jednou šel nakupovat do sportu ve Špindlu a to by bylo aby něco nekoupil. Ale já si nestěžuju- tentokrát koupil mně novou soupravu na snowboard Roxy! To byl můj první opožděný ježísek. Tím to ale nekončí, včera mi totiž přišel další balík. Tohohle ježíška už bych skoro nazvala retardovaný( ne vás, holky:-D). Konečně mi asi po měsíci a půl přišel balík od mých drahých "girlfriends". Sám balík vypadal trochu unaveně- balícíc papír roztrhaný ve všech rozích, špinavý, ošoupaný, stužka slehlá... No jo no, Kája zabalila celý balík do dárkového papíru a poslala ho na Aljašku:-D Ale moc děkuju, dárečky jsou moc hezké. Akorát mi nějak nedošly ty knedlíky v prášku, to mi budete muset vysvětlit.. a ještě víc ten pekný obrázek na obalu!

Gay run

Tak jsme v dějěpisu, nebo přesněji v předmětu zvaném US History, dokončili Občanskou válku a samozřejmě následoval test. Tentokrát měl náš test ale dvě části- essay a quiz. První byla essay. Měli jsme jí napsat ve třídě za 50 minut a to na téma " Co vedlo k občasnké válce?"
Když jsme zkusily s Irou získat nějaké výhody od našeho učitele Mr. Browna, tak řekl, že chápe, že je to pro nás těžké a že jestli chceme, můžeme tu esej nejdřív napsat v našich jazycích, a potom přijít později a přeložit to. To nebyla zrovna výhoda, kterou jsem si představovala! Jak bych to mohla napsat v češtině, když jsem se to celé učila v angličtině! Vždyť jsem ani nevěděla, že "Civil war" v češtině není Civilní válka ale Občanská dokud se mi mamka nezačala smát po telefonu! Takže jsem se radši pustila do psaní v angličtině a nakonec jsme se přeci jen domohly výhody- mohly jsme to dokončit během oběda, což nám dalo skoro hodinu navíc:-D Mr. Brown má prostě rád vyměnné studenty.
Na druhou část, tedy quiz, už jsme se s Irou radši trochu podívaly. Společně jsme si pročítaly všechny materiály a vymýšlely pomůcky, jak se zapamatovat jména bitev a generálů. Z bitvy Bull Run nám vzniklo Blue Run a následně Gay Run( na ukrajině říkájí, že gayové jsou modří). Z Roberta E. Lee nám vyšel.. ehm, to radši nebudu říkat:-D No prostě jsme si vymyslely.. zajímavé pomůcky k zapamatování si "Civilní" války...

Extra bathing suits?

Včera odpoledne jsme šly s Irou fandit našim basketbalistům. Sobota byla poslední den basketbalového turnaje, který probíhal celý týden u nás ve škole- Alaska Prep Shoot-Out. Marta nás vysadila u školy kolem 4 odpoledne. Na místě jsme bohužel zjistily, že odpoledne hrají jen odpadlíci, co prohráli ve čtyřfinále. Naši mistři hráli až v sedm večer. Nastalo velké rozhodování. My jsme chtěly vidět Dimond hrát a i bychom počkaly do těch sedmi ve škole, ale... říkaly jsme si, že by na nás doma zase kromě psů štěkala i Marta. Nakonec ale hra vyhrála, tak jsme zavolaly Martě, jestli tam můžeme zůstat, nebo jestli mezitím musíme domů. Ona nám dovolila zůstat( pravděpodobně byla moc líná pro nás jezdit) s tím, že nesmíme opustit školu! Kam bychom na Aljašce asi bez auta chodily hm?
Jednu hru jsme s Irou fandily klukům z Juneau proti jakýmsi z Tugodao nebo Tadogao nebo něco takového. O pauze nás napadlo, že naše kamarádka, která pracuje jako plavčík ve školním bazénu, by tam mohla být. A tak jsme jí šly překvapit. Nakonec jsme tam sní zůstaly asi hodinu a půl, i když ona musela většinu času sedět a dohlížet na šestnáctky hrající si s plaveckými destičkami, ale měla geniální nápad. Řekla, že si s sebou bohužel dneska nevzala plavky, takže nám nemůže žádné půjčit, ale ať se prý zeptáme našich kamarádek, které si přišly zaplavat, jestlí prý nemají plavky navíc. A myslela to vážně! Prej si třeba donesly dvoje plavky haha. Asi pro případ, že by někdo přišel na bazén bez plavek a mohly jim je půjčit:-D
Nakonec s námi Ellen šla na finále basketu mezi Dimond a Grace high. My jsme byli domácí, ale i přes to byli fanoušci Grace daleko hlasitější než my. Možná to bude tím, že já, Ira a Ellen jsme byly jediné, kdo se snažil křičet, dokonce jsme byly hlasitější než roztleskávačky! A to je Dimond moje a Iry škola jen na rok:-D Ale naši i tak vyhráli!

"My někdo"

Doma, myslím v mém americkém domově, máme zajímavou dělbu práce... Marta nám připomíná, co je potřeba udělat a ode mě a Iry se čeká, že to provedeme. Taky máme s Irou nová jména- buďto se nám říká "my" nebo "někdo":D.
Na Nový rok, když jsme se vracely z obchodu, se Marta rozhodla, že potřebujeme sundat vánoční výzdobu. Když se snažila dostat nahoru po schodech, jen na nás křikla, ať zespoda doneseme krabice s vánočními věcmi. Když jsme donesly všechny krabice nahoru, Marta si sedla na pohovku, otevřela krabici, vyndala z ní pár malých boxů na ozdoby a asi jí to moc unavilo, takže musela několik minut odpočívat, potom se konečně zvedla a přemístila k televizi. Asi po 10 minutách přišla zkontrolovat, jak na tom "my" jsou. Její jediný komentář byl:" Nejdřív vyndejte všechny ty malé krabičky, než začnete všechno skládat nahoru." Takže jsem vyskládaly všechno, co už jsme naskládaly dovnitř. Marta byla spokojená.
Každý čtvrtek ráno se v naší části Anchorage vyváží odpadky. Ve čtvrtek večer nás pak obvykle čeká: " Zítra jezdí popeláři, potřebujeme vynést odpadky." Marta nás velkoryse upozorní, zatímco sedí ve svém obřím křesle ve svém malém, neuklizeném, zmateném TV pokoji a nepohne se ani o centimetr( nebo bych teď možná měla říct inch). Takže "my" Ira a já vyběhneme do závejí sněhu, abychom vynesly odpadky. Marta byla spokojená.
Každý den kolem 5 jsou naši monstrozní mini psi zvyklí jíst. S Irou jsme už nám dávno došlo, že bychom se kolem 5 radši neměly vyskytovat nahoře, ale někdy se to tak prostě přihodí, prostě zapomeneme. To pak pro změnu od Marty( sedící v křesle zírající na telku) slyšíme: " Oh, to už je čas na večeří, no oni nám říkají, že mají hlad. Někdo je musí nakrmit!" No tak se jedna z "někdo" skupiny zvedne a jde nakrmit naší malou směčku, která na nás mimochodem ještě vždycky štěká, že nám to trvá moc dlouho! Pokud to byl den, kdy jsme zapomněly, Marta byla spokojená.