Měl to být těžký návrat.. ale ani nebyl!

Svoje povídání o mém životě za vodou zakončím vyprávěním o přátelství. Přátelství nám v dnešní době přijde jako celkem běžná věc, až si přestáváme uvědomovat jeho důležitost. Slova kamarád a kamarádka slyšíme pořád. "Jdu s kamarádkou do kina. Budeme grilovat u kámoše. Moje kámoška mi to říkala..." Ale málo kdo se už zamyslí nad tím, kdo ze všech těch lidí, které nazýváme přáteli, opravdu přítelem je.
Ještě než jsem odletěla na Aljašku, povídala jsem si s několika mými známými o jejich zkušenostech s výměnným programem, s jejich rokem v cizí zemi a jejich následném návratu domů. Většina mi řekla, že nic na celém roce nebylo tak hrozné jako návrat domů. Jejich "kamarádi" už nebyli tak přátelští jako předtím, nechtěli poslouchat jejich zážitky a sdílet jejich nadšení, ale jen jim opakovali svoje příběhy uplynulého roku pořád a pořád dokola.
Také naši zahraniční koordinátoři, kteří jsou jakýmsi dohledem nad výměnným studentem a jeho pomocnou rukou, nám na předodletové schůzce říkali, že i když náš rok už je téměř u konce, to nejtěžší nás teprv čeká- návrat.
Je třeba skutečných přátel, aby zůstali přáteli i když tu pro ně rok nejste, rok je nevidíte, neodepíšete na každý email, který Vám pošlou, nevoláte jim zdaleka tak často, jak jste slibovali, a když už zavoláte, chcete jen mluvit a mluvit místo abyste poslouchali. Já už teď vím, že lidé, které já nazývám přáteli, si to zaslouží.
Když jsem přiletěla z USA, moji přátelé tu pro mě byli. Každý den mi psali a volali a chtěli, abych s nimi chodila ven. Postupně mě zase uváděli do dění, vyprávěli mi, co se tu událo a co se událo v jejich životech za celou tu dobu s nadšením, jako kdyby se to stalo včera. Ale také mi naslouchali, poslouchali moje historky o lidech, se kterými nikdy nemluvili a nikdy je neviděli, tolerovali moje srovnávání.
Děkuju Vám za to, že jste poslouchali moje příběhy, zážitky a stýskání. A omlouvám se, pokud jsem stýskala příliš, pokud jsem moc srovnávala, pokud jsem vzpomínala na Aljašku jako kdybych tady nechtěla být. A hlavně se omlouvám za svoje zvláštní dotazy typu: "A můžu zaplatit v hospodě kartou?" "A už se tady dá taky koupit iPhone?" Nebo ještě lépe otázky jako: "A jak se řekne courage česky?"
Myslím, že nemusím jmenovat, koho myslím.. oni budou vědět. Děkuju, že jste tady pro mě!

Now and Then

Když jsem se před rokem připravovala na svůj odjezd do neznáma, představovala jsem si, jaké to asi bude, dorazit na místo, kde nebudu znát ani jednoho člověka, ale všichni ostatní se vzájemně znát budou, na místo, kde se mluví jiným jazykem, který perfektně neovládám, ale všichni ostatní ho ovládat budou, na místo, jehož kultura je mi cizí, ale všem ostatním bude zcela vlastní. Představovala jsem si, jak proběhnou různé momenty, jako když poprvé poznám svou hostitelskou rodinu, když půjdu poprvé do školy, když se seznámím s mou první kamarádkou, když půjdu poprvé na oběd do školní jídelny, jak budu slavit Vánoce a narozeniny, a jaké to pak bude letět zase zpátky domů. Mé představy byly milné. Nebyly ani příliš idealistické, ani pesimistické. Ale byly milné. Bylo pro mě nepředstavitelné, čím vším si budu muset projít. Pořád jsem si jen opakovala, že začátky budou těžké, ale nakonec se mi určitě nebude chtít domů. To, co mělo být mezi tím, pro mě bylo nepředstavitelné. Myslela jsem si, že všechno bude velmi komplikované a těžké. Neříkám, že to bylo jednoduché, zejména první měsíce rozhodně byly náročné, zejména psychicky, ale není třeba bát se a vytvářet si v hlavě scénáře. Když se dostanete do situace, o které byste si mysleli, že byste nikdy nezvládli, vlastně to nejde nezvládnout, prostě to musíte nějak vyřešit.
Můj scénář byl spletitý a možná někdy nepříjemný, ale nakonec jsem ráda za všechno, co se stalo. Výběr mojí první hostitelské rodiny se sice ukázal nebýt tím nejlepším, ale kdyby si mě ta šílená ženská s pěti psi nevybrala, nikdy bych nespatřila Aljašku, nenavštívila všechna její úžasná místa a nezamilovala se do ní. Nikdy bych nepoznala svou výměnnou ukrajinskou ségrou a nikdy bych ani nevěděla, jaké to je, mít sestru. Taky bych nikdy nechodila do mé americké školy- Dimond High School. Nikdy bych nepoznala skvělé lidi a kamarády, kteří tam chodí. Nemohla bych s nimi zpívat ve sboru,ani nehrála bych ve školním muzikálu Grease. Kdybych nehrála v Pomádě, nikdy bych se neseznámila s Annou, která mi později podala pomocnou ruku a nabídla mi, abych se k nim přestěhovala. Nikdy bych nezažila, jaké to je mít i skvělou hostitelskou rodinu, která o Vás má zájem a starost. Nikdy bych neměla další, tentokrát americkou ségru a nikdy bych s ní nejezdila na prkno, nebo dát si kafe a donekonečna probírat ty stejné problémy. Nikdy bych neměla Anglického setra a neviděla bych na vlastní oči porod šesti štěňátek. Nikdy bych nepotkala Jordana a nevzal by mě jezdit na sněžném skútru. Nikdy bych nezačala hrát softbal a neseznámila bych se s mým skvělým týmem. Nikdy bych se neseznámila s mým skvělým kámošem Tristanem, který nám chodil fandit. Nikdy by mě nevzal kempovat a nezažila bych nespaní na Aljašce za bílé noci. Nikdy by se se mnou den před odletem nepřišlo rozloučit asi třicet kamarádů a neopouštěli můj dočasný dům se slzami v očích. Nikdy bych neopouštěla místo, které mi 10 měsícům před tím bylo cizí s pocitem, že opouštím svůj druhý domov.
Výměnný program navždy poznamenal můj život. Nepopsatelným způsobem rozšířil můj obzor, ukázal mi, že všude na světě jsou lidé hodní a protivní, lidé ochotní a neochotní, lidé chybující a odpouštějící. Všude si můžete najít přátele a všude se můžete cítit jako doma. Tento rok nezměnil ale jen mě a můj život, ale také životy ostatních lidí. Změnila jsem životy lidí, kteří před pár měsíci neměli ani ponětí, kde Česká Republika leží, nebo že by dokonce poznali někoho tamějšího. Moje hostitelská rodina na pár měsíců živila o jednoho člověka víc, nechali mě spát v jejich posteli, večeřeli u stolu s holkou se srandovním přízvukem a utahovali si z jejích softbalových dovedností. Moje ségry a moje nejlepší kamarádky se třeba a snad i podívají do Čech. Dokonce se naučily i pár slov, hlavně ty důležité: blbec, kurva nebo láska:D Vždyť ani nevěděli, že takový jazyk jako čeština existuje. Můj hostitelský táta mi říká „favorite daughter“ a ségra „great sister“, moje kamarádka Whitney mi řekla, že jí odjíždí jedna z jejích nejlepších kamarádek. Tolik se toho může stát za jeden rok a já jsem ráda, za tu skvělou šanci, kterou jsem dostala.

Probuzení do života

Zatímco zima na Aljašce je takovým jakýmsi obdobím klidu, v létě se otevře tisíc a jedna možnost všestranného vyžití. Je to jako kdyby se svět probudil z období spánku a čile se pustil do nové části života. Stejně jako stromy, které lemují všechny aljašské silnice se zazelenají doslova přes noc (Nepřeháním! Jeden den jsou holé a šedé, a pak najednou druhý den září zelenou barvou.), tak se prázdné ulice donedávna přikryté bílou pokrývkou, naplní malými dětmi hrajícími si před domy, rodinkami na kolech a páry venčícími své mazlíčky. Letní Aljaška je rájem „outdorových“ aktivit, stačí si jen vybrat…
Pro sportovní typy je možnou náplní léta pořádání dlouhých túr po horách, ve kterých je nejen čistý vzduch, ale je z nich také úžasný výhled na okolí, na moře, na město. S příchodem léta také propuká možnost sportů jako fotbal, softbal, tenis. Nebo si v zahradě můžete natáhnout síť a zahrát si badminton. Každý má také doma kolo a po zimě strávené přejížděním v autě je vyjížďka na kole příjemné zpestření (nebo alespoň na chvíliJ).
Velmi oblíbené je rybaření. Nejvíce se na Aljašce chytají lososi. A že můžou být pořádní! Jsou pak dva způsoby chytání- buď si navlíknete super vysoké, super sexy, gumové boty a vydáte se na lov přímo do řeky, nebo druhá možnost je chytání z lodi. Vlastnit loď na Aljašce je vcelku běžné, a tak před domy často stojí lodě. Také vlastnit malé letadýlko je není neobvyklé, takže se Aljaška pyšní asi 4OO různě velkými letišti. Moje hostitelská rodina také parkovala své letadlo na malém letišti pro soukromá letadla, takže jsem si v létě vyzkoušela i pilotování. Z motorových aktivit je ještě velmi rozšířené „fourwheeling“ neboli „čtyřkolkování“:D
Letní Aljaška se vyznačuje jedním zjevným znakem.. slunce na některých místech tohoto státu v létě téměř nezapadá. V Anchorage, kde jsem žila, se začínalo v létě stmívat asi tak kolem půlnoci až jedné hodiny a ani se nestihlo úplně schovat a už se zase rozednívalo. Toto jsou perfektní podmínky na kempování! Často ani nepotřebujete stan:)
A… last but not least.. nesmíme zapomenout na grilování neboli barbecue, což je oblíbená letní společenská akce. Američani mají speciální grilovací návyky. Co najdete na takovém BBQ je hovězí mleté grilované maso, které se vkládá do housek, spolu s rajčaty, cibulí a spoustou hořčice a kečupu. Také nesmí chybět chipsy a k nim omáčky. A grilovacím dezertem jsou grilované marshmallowny mezi čokoládou a dvěma sušenkami. A nejlepší jsou pořádně rozteklé!

House Party aneb zaručený způsob rychlého opití

V Americe je nelegální spotřeba alkoholu pod 21 let, což ale jistě všichni ví. Ale jistě nikdo není tak naivní, že by si myslel, že teenageři ve státech nepijou (to si mohou myslet jen sami američtí rodiče:-D), teenageči přece pijou všude ve světě! Ale opravdu je to za mořem daleko přísnější co se týče prodeje alkoholu mladistvým. Abych byla přesná, v žádném baru, restauraci, nebo obchodě Vám neprodají alkohol aniž by chtěli vidět ID kartu. To ale ještě stále neznamená, že by se to nedalo obejít. Takže jak na to..
Rodiče odjíždějí z města? Skvělé! A navíc si myslí, že jejich dítě je natolik dospělé, že si doma přes víkend poradí bez dozoru? Perfektní!!! Takže rodiče odklizeni, dům prázdný.

Určitě se vždycky najde nějaký ten starší brácha kamaráda, který si ještě pamatuje jaké to bylo snažit se sehnat toto zakázané tekuté ovoce, a tak se obětuje a v 10 večer jede nakoupit alkohol do nejblížšího obchoďáku.

V této fázi se žhaví telefony a obvolávají se všechna čísla v seznamu.. "Party!!!"

Pokud možno, je dobré dojet na místo konání co nejméně auty, takže se organizuje, kdo koho doveze a odveze. Bylo by to přece mooc nápadné, kdyby rodiče odjeli a 20 minut na to před domem stálo asi tak 20 cizích aut! Toho by si i nevšímaví sousedé museli povšimnout.

Tak a teď je čas pořádně se opít! A tak se vytáhne "beer bong", což je zjednodušeně trychtýř napojený na hadici s uzávěrem. Do hadice se přes trychtýř nalije celé pivo, dotyčný si pak poklekne, pootočí kohoutkem a "exuje". Další způsob, jak se rychle opít je "beer pong"- název odvozený od ping pong, ale hraje se s pivem:-D. Na nějaký stůl se naskládají kelímky do tvaru pyramidy a do každého se naleje pivo do výšky pár centimetrů. Potom týmy po dvou soutěží proti sobě a hází pinpongovým míčkem do kelímků na opačné straně stolu. Trefíte se do protivníkova kelímku, protihráč pije, přestřelíte stůl, pijete vy.. to jsou jen dvě z velkého množství pravidel, které Vám zaručí, že zkončíte o půlnoci někde pod stolem.

O Američanech se všeobecně říká, že neumí pít a vždy se hrozně zlijou. To je sice pravda, ale člověk přece vždycky chce to, co je zakázané. A věřte mi, pití alkoholu dětí je pro americké rodiče něco nepředstavitelného. A tak po všech těch plánech a přípravách, které se musí podstoupit před každou párty, ani se nedivím, že si mladiství ve státech nechtějí dát jen tři piva, ale pořádně si to "užít". I když o tom by taky mohlo být pochyb, jen ztěžka si totiž užívají den "po té". Ale zase mají story, kterým se mohou chlubit kamarádům ve škole další dva týdny:-D

Graduation

Graduation, neboli maturita, je stejně jako u nás i ve státech velkou událostí. Akorát má zcela jiný ráz. Nejde tolik o zkoušku vědomostí jako spíše o ceremonii ukončení střední školy. Na konci střední školy se ve státech vlastně vůbec neskládá nějaká speciální zkouška. Studenti jednoduše složí zkoušku z předmětů, které zrovna mají, stejně jako na konci každého jiného školního roku. Aby mohli odmaturovat, musí ale splnit určité požadavky, které so musí hlídat v průběhu celé střední školy. Jednoduše musí mít určité množství roků a kreditů v určitých předmětech- např. 4 roky angličtiny, několik semestrů tělocviku atd.

Samotná ceremonie je Akce s velkým A! Každý student si ve škole předem objedná celou róbu i s čepičkou. Týden před ceremonií pak ve škole proběhne generálka, na které se všichni cvičně posadí na určená místa a dozví se, jak bude probíhat pochod po podiu. V samotný den maturitní ceremoni má celá škola volno. Maturanti, tedy spíše maturantky, se od rána připravují. Naše graduation začala ve 2 a hodinu předem se všichni studenti sejdou v městském stadionu, oblečení, načesaní, najdou si své jméno na jedné z cedulí, které určují, kde kdo bude sedět. A když je čas, celý průvod se dá do pohybu. V aréně sedí spousta lidí a studenti postupně sestupují po schodech ke svým místům. Potom řada po řadě vstane a každý student se projde po pódiu, kde dostane svůj diplom a vyfotí se s ředitelkou školy. V průběhu zahraje školní sbor a orchestr a několik lidí proneslo proslov.

Předáním diplomu poslednímu studentu, kterým jsem mimochodem byla já, to ale nekončí. Ještě si musíte potříst rukou s co nejvíce profesory, obejmout všechny členy rodiny a vyfotit se se všemi kamarády.. aspoň dvakrát! Haha. No a pak konečně slavit! Obědo-večeře s rodinou nebo nějaká ta graduation party. We made it! Congraats!!!

Móda ve státech aneb průvodce „must have“ když se jede do Ameriky:

Když jsem přijela do států, přišlo mi, že móda mezi studenty je celkem rozmanitá, ale postupem času jsem našla prvky, které prostě každá holka musí mít, jako základ pro to být „cool“. Tady jsou:

1. Určitě byste si měly pořídit chlupatou, teplou mikču North Face. Prodává se v různých barvách, ale nejpopulárnější je hnědá, černá a modrá. Dá se použít jako bunda, pokud není taková zima, nebo pod bundu, pokud opravdu mrzne (tato varianta doporučená pokud míříte na Aljašku:p).

2. Dalšími oblíbenými značkami jsou Hollister a Abbercrombie and Fitch. Pokud možno, tak od těchto značek by v šatníku mělo být kousků víc, ale nezbytností je alespoň jedna mikina s kapucí od jedné nebo druhé značky. To prostě musíte mít, abyste se zařadily mezi běžné studentky střední školy:p

3. Američani jsou velmi hrdý národ a hrdost je prostě všudypřítomná. Takže nejen že každý má v šatníku trička a mikiny se zkratkou svého státu, ale také mikiny, tepláky, trička, kraťasy, čepice, šály a prostě všechno, co mají v barvách a se jménem své střední školy a dokonce i univerzity, na kterou plánují nastoupit.. a to je ještě ani nepřijali:-D

4. Taky boty jsou důležitou součástí outfitu. Určitě musíte mít alespoň jeden pár bot Dansko, ale čím více tím lépe. Popravdě, bot není nikdy dost;) Když jsem přiletěla na Aljašku a všimla jsem si, že je všichni nosí, vůbec jsem si nedokázala představit důvod, kvůli kterému jsou takové boty pro boha populární! Ale jak jsem si po čase zvykla na pohled na ně, tak se mi začaly čím dál tím víc líbit. Další nezbytností jsou tenisky Coach nebo Juicy Couture, jsou praktické, pěkné a drahé. A nakonec, hlavně do chladnějších států Ameriky, se Vám budou hodit UGGsky. Nejenže jsou populární, budete za ně rádi k nezaplacení, když na teploměru uvidíte -25° a před barákem bude metr sněhu! Jsou teplé, pohodlné, nosí se ke všemu, jsou populární a TEPLÉ! Samozřejmě, aby jste byly fakt „in“, měly by jste mít aspoň 2,3 různé páry různých barev.

5. A zlatým hřebem každého outfitu je přece kabelka! Pod slovem kabelka se ve státech ale nemyslí jen tak ledajaká taška přes rameno nebo nějaký kousek látky, myslí se buďto Coach, Juicy Couture, Burberry, Chanell nebo COACH (počkat, to už jsem napsala.. ale to je v pořádku:p). Hlavně první dvě zmíněné značky jsou velmi populární mezi středoškolskými holkami. Takže k 16. narozeninám se prostě přeje kabelka! Jedno jaké barvy, střihu, typu, velikosti.. značka je důležitá. Ale abych to těm Američanům jen nevyčítala, ony jsou kabelky Coach vážně moc pěkné, hodně se do nich vejde a hodí se ke všemu. Taky jsem neodolala:D

Myslím, že kdyby jste jeli do Ameriky rychle by jste si všimli, že si nevymýšlím, trendy hýbou každou školačkou.

My girlfrieeeends

Slovo girlfriend má v angličtině dva významy- zaprvé všeobecně známý význam „přítelkyně“, ale také se to používá v možná trochu méně známém významu jako „ dobrá kamarádka“. Mezi moje „girlfriends“ na Aljašce patřily Ira, Gaby, Anna, Whitney a Autumn. Každá naprosto jiná a jedinečná, jedna zapomětlivá, jiná spolehlivá, jedna šprtka, druhá kašle na školu, zpěvačka, herečka, hokejistka, malířka, ať už byli samostatně jakékoliv, všechny dohromady udělaly z mého roku na Aljašce jeden z nejlepších roků v mém životě. A pomohly mi necítit se tam jako cizí člověk, ale nazývat Anchorage mým domovem.

Ira… byla první ségra, kterou jsem kdy měla, mladší ségra, která mě často štvala, ale která mě vždycky vyslechla a poradila, sdílela moje dobré i špatné dny, moje dojmy z neznámé Ameriky, z nové školy. Společně jsme nadávaly na Martu, hledaly si kamarády, zápasily s Angličtinou. Iru jsem učila bruslit a jezdit na snowboardu, ona mě zase donutila jít na konkurz do školního muzikálu. Společně jsme probrečely spoustu večerů a prosmály jsme spousty dnů. I když je o dva roky mladší a takový rozdíl je vidět v jejím chování, ona věděla, jaké to je být v neznámé zemi, nové škole, snažit se najít si nové kamarády, žít s Martou. Ira.. rázná, hlučná, hezká, chytrá, vzorná školačka, je ráda, když je všechno po jejím, neumí si dělat srandu sama ze sebe, má ráda pozornost opačného pohlaví, vtipná, moudrá.. prostě moje malá „baby sister“ s vtipným přízvukem.

Gaby… střelená Mexičanka, se kterou jsem se seznámila velkou náhodou, když jsem s ní dělala rozhovor do mého článku do yearbooku, ale jak jsem jí viděla, věděla jsem, že budeme kamarádky. Začaly jsme spolu trávit obědy každý den, stala se člověkem, který mi každé ráno zvedl náladu, vytáhla mě ven, když jsem se nudila. Strávily jsme spoustu nocí koukáním na filmy a přežíráním se, bruslení, chození do kina, večeře, nakupování- vždycky jsme se spolu bavily. Vždy veselá, s úsměvem všudypřítomným, zná každého, každý jí má rád, na každého hodná a milá, trochu nezodpovědná, zapomnětlivá, vždy chodí pozdě, vše s ní je nejasné, nikdy neví nic na jisto, o školu se nezajímá, je jí jedno, jaké má známky, chodí za školu, nezapojuje se do školních aktivit, vždycky chce jít pařit, nikdy nechce zůstat doma, na všechno má čas, vždy vyslechne, vždy má čas na své kamarády, vždy zvedne náladu, ráda se učí nová (sprostá) česká slova.. bláznivá, veselá, moje krásná gabita-titi jejímž oblíbenými slovy jsou „kurva“ a „do píči“.

Anna… moje americká hostitelská ségra, hrála Franchie v Pomádě, kde jsme se seznámily. Neváhala ani na chvíli, když jsem se jí zeptala, jestli by si mě vzali domů, což by kohokoliv jiného mohlo zaskočit. V únoru jsem se přestěhovala k její rodině, která se stala nejlepší hostitelskou rodinou, jakou jsem si mohla představit a Anna se stala mojí skvělou ségrou a kamarádkou. Vozila mě každé ráno do školy a cestou jsme vždycky zdrbly naše neoblíbené spolužačky. Prožívaly jsme naše malá štěňátka a vybraly pro ně jména, po večerech jsme venčily Roxy a Angie. Společně jsme se smály vtípkům v seriálu „What I like about you“ nebo videu na Youtube, o tom, že neexistuje žádný sexy způsob, jak si sundat ponožky. Společně jsme si jezdily koupit kafe každý víkend a prokecaly u něj hodiny, pozdě do noci jsme probíraly naše problémy a příhody (hlavně s klukama), vždy mě vyslechla, když jsem měla špatný den, a já jí poslouchala, když do nekonečna mlela o Jakeovi. Poprvé po dlouhé době se se mnou opila, když jsem jí vzala na párty k mým kámošům. Já jí seznámila s jejím současným přítelem. Malinká, ale o to víc hlasitá, drzá, otevřená, bezstarostná, vždy řekne, co jí napadne, má velkou pusu, pomůže, vyslechne, chápavá, sportovní, společenská, moderní, umí se oblékat, ví, kde co sehnat, vždy má čas na svou oblíbenou sestřičku a drží se mnou.. moje Anna Banana co vždycky říká „I’m not even kidding you!“ a každé odpoledne si musí dát šlofíka:-D Ma seeeester.

Whitney… první den ve škole se mě zeptala, jestli jsem prvanda, protože mě nikdy před tím neviděla, měly jsme společně sbor a kriminalistiku, pomalu jsme se začaly bavit víc a víc, až se z nás staly skoro nejlepší kamarádky. O Díkuvzdání mě vytáhla na hokej a na bowling, a pak už jsme spolu byly skoro pořád (prostě si mě zamilovala:-D). Spolu jsme chodily do kina, na Neon Bowling, na prkno, chodila jsem jí fandit na hokej. Znala jsem jejího kluka, který mi říkal ségro. Byly jsme na pěnových parties, a pak vždycky spaly u ní, palačinky její mamky byly nezapomenutelné- s kousky čokolády. Whitney se zamilovala do Jaggera, jednoho z našich štěňátek. Na Prom jsme si ještě s dalšími asi 18 lidmi objednali Party Bus a jezdili po městě a tancovaly do půl 5 do rána. Hrály jsme spolu softball. Před mým odjezdem spřádala plány mého únosu a na letišti mě skoro nenechala odejít. Střelená, hlasitá, otevřená, společenská, organizační, drzá, nebojí se říct, co si myslí a nezajímá se, jak to řekne, v jejím slovníku nechybí spousta sprostých výrazů, které použije kdykoliv, zároveň milující, hodná, přátelská, vyslechne, poradí, pomůže, má problémy s mamkou, slečna hokejistka a softbalistka… moje Whitnička, která nosí ty největší mikiny a tepláky a to kamkoliv:-D Jak by Whitney řekla: „Enjoy!“

Autumn… byla v mojí matematické třídě, i když tam tedy často nebyla, obědy vždy trávila u Mr. Browna ve třídě, kde jsme se začaly víc bavit, na Valentýna mě a Iru pozvala s partou jejích přátel na večeři a do kina a od té doby jsme spolu začaly trávit hodně volného času. Často nás brala ven na obědy, chodily jsme na kafe, do kina, na snídaně a večeře. Často u nás spala doma a koukaly jsme se na smutné filmy a společně brečely. Taky jí a Ira jsme „u ní“ často spaly (třeba když jsme jeli s Tristanem a jeho kamarády kempovat po graduation). S ní jsme lezly po horách a vylezly na Flattop, vrchol nad Anchorage. Donekonečna jsem poslouchala její problémy s kluky, teda hlavně s Chrisem, o kterém nemohla přestat mluvit- mluvila o něm ráno, když jsme přisly do školy, v autě, když jsme jely na oběd, po škole, když jsme šly na kafe, večer, když se šlo do kina, v noci, když u nás spala.. „Chris, Chris, Chris!“ Autumn měla to nejneuklizenější auto, které jsem kdy ve svém životě viděla. Zmatená, zapomnětlivá, nespolehlivá, stydlivá, nikdy na čas, nikdy na jisto, ale hodná, milá, přátelská, podpůrná, vtipná, zábavná, vždy o klucích mluvící, dobrodružná, vždy pro všechnu zábavu a vždy..malující, naše slečna umělkyně, maluje ráno místo školy, odpoledne, po nocích, rozevlátá, bohémská, žije životem umělkyně, skoro nikdy doma, nezastihnutelná, kafíčko o půlnoci nic zvláštního.. Podzime, podzime:-D ulítlá Autumn, umí se zasmát s tebou, tobě i sobě.Každá jiná a jedinečná, všechny moje drahé..

I love you and miss you, my gurls!!!

P.S. Omluvte nedokonalý make-up na fotce, pořízena na letišti před odletem..