Můj první výlet na Aljašce směřoval do místního střediska sportovního rybolovu, do Soldotny. A když už je to to středisko rybolovu, rozhodla se kamarádka mojí hostitelské mámy vzít mě na ryby. Vzala jsem si na sebe troje ponožky, svetr, dvě mikiny a zimní bundu, Gina mě navlíkla do vysokých rybářských bot a vyrazily jsme. Cestou jsem si říkala, že v tomhle outfitu mi snad nemůže být zima ani na Aljašce. Cítila jsem se jak kuřecí řízek v trojobalu.
Když jsme se dotrmácely k řece a voda mi sahala až pod zadek, ukázala mi Gina, jak "šermovat" s rybářským prutem a poradila pár základních pravidel, jako jak musím přidržovat ten drát na prutu, který má určitě speciální jméno, ale momentálně jsem ho zapoměla. Taky řekla, že kdybych chytila nějakou rybu, mám se zapřít o dno, zaklonit mírně dozadu, protože bych jinak skončila s hlavou pod hladinou. Mají tu prý velké ryby. A tak jsem nahazovala a nahazovala a čekala a čekala a pokaždé, když se háček zasekl o nějaký kámen na dně, zapřela jsem se, abych nepřepadla. A když jsem se ujistila, že to opravdu není ryba, začala jsem tahat háček nahoru, načež mi Gina musela přijít na pomoc. A když se znovu zasekl, zase jsem se zapřela v domnění, že tentokrát už to třeba ta ryba bude. Aspoň malá, uplně malinká. Ale ne, nechytla jsem nic, co by aspoň vzdáleně rybu připomínalo. Gina měla ale vetší štěstí( nebo to nebylo štěstím?:-D), a tak jsme aspoň měli večeři.
Ovšem pokud jsem si cestou tam říkala, že mi takhle nemůže být zima, změnila jsem názor už po první hodině stání v té ledové vodě. A tak, zatímco jsem první hodinu pozorovala, jak ostatní rybáři nahazují rybářské pruty a co dělají, když se jim háčky zaseknou o kámen, následující hodiny jsem se snažila na někom kolem najít alespoň nějakou známku toho, že je mu stejná zima jako mě, aspoň malé zatřesení se, mírné zaskřípání zubů, ale bylo to stejně marné jako moje chytání ryb:) Když jsem se drkocala do auta, měla jsem místo prstů na nohou kostky ledu a na rukou jsem měla pruhovaný vzor od toho drátu, který jsem svírala.
Nicméňě, věřte nebo ne, to rybaření mě těch pár hodin bavilo, bavilo mě čekat, jestli zrovna já budu mít to štěstí. A i když jsem ho zrovna neměla, mohla jsem se aspoň podívat, jak ostatní tahají z vody staré rybí kůže, které tam někdo nejspíš hodil, když si z ryby ořezal maso, hadry a i nějaké ty ryby...
Když jsme se dotrmácely k řece a voda mi sahala až pod zadek, ukázala mi Gina, jak "šermovat" s rybářským prutem a poradila pár základních pravidel, jako jak musím přidržovat ten drát na prutu, který má určitě speciální jméno, ale momentálně jsem ho zapoměla. Taky řekla, že kdybych chytila nějakou rybu, mám se zapřít o dno, zaklonit mírně dozadu, protože bych jinak skončila s hlavou pod hladinou. Mají tu prý velké ryby. A tak jsem nahazovala a nahazovala a čekala a čekala a pokaždé, když se háček zasekl o nějaký kámen na dně, zapřela jsem se, abych nepřepadla. A když jsem se ujistila, že to opravdu není ryba, začala jsem tahat háček nahoru, načež mi Gina musela přijít na pomoc. A když se znovu zasekl, zase jsem se zapřela v domnění, že tentokrát už to třeba ta ryba bude. Aspoň malá, uplně malinká. Ale ne, nechytla jsem nic, co by aspoň vzdáleně rybu připomínalo. Gina měla ale vetší štěstí( nebo to nebylo štěstím?:-D), a tak jsme aspoň měli večeři.
Ovšem pokud jsem si cestou tam říkala, že mi takhle nemůže být zima, změnila jsem názor už po první hodině stání v té ledové vodě. A tak, zatímco jsem první hodinu pozorovala, jak ostatní rybáři nahazují rybářské pruty a co dělají, když se jim háčky zaseknou o kámen, následující hodiny jsem se snažila na někom kolem najít alespoň nějakou známku toho, že je mu stejná zima jako mě, aspoň malé zatřesení se, mírné zaskřípání zubů, ale bylo to stejně marné jako moje chytání ryb:) Když jsem se drkocala do auta, měla jsem místo prstů na nohou kostky ledu a na rukou jsem měla pruhovaný vzor od toho drátu, který jsem svírala.
Nicméňě, věřte nebo ne, to rybaření mě těch pár hodin bavilo, bavilo mě čekat, jestli zrovna já budu mít to štěstí. A i když jsem ho zrovna neměla, mohla jsem se aspoň podívat, jak ostatní tahají z vody staré rybí kůže, které tam někdo nejspíš hodil, když si z ryby ořezal maso, hadry a i nějaké ty ryby...
Žádné komentáře:
Okomentovat