Three weeks later...

Tak už je to tři týdny, co jsem dorazila na letiště v Anchorage. A co se za tu dobu změnilo? Hlavní věc asi je, že mi před třemi dny začala škola. Buďte rádi, že vás tohle štěstí ještě nepotkalo a můžete si užít ještě víc než týden prázdnin, já nemůžu, já musím od 20.srpna vstávat v 6 hodin, absolvovat šest hodin školy denně, psát úkoly a vysvětlovat, jak vyslovit moje jméno... Můj den začíná nudnou angličtinou se zastupující učitlkou, kde mi ke spánku chybí jen postel, učitel americké historie je oproti tomu senzační, kreativní, zábavná a chápavý... A neustále studentům opakuje, jak jsou skvělí, jaké mají správné odpovědi a trefné otázky. Tak třeba moje černošská spolužačka se včera zeptala, jestli jsou už v Íráku štastní, když pověsili Sadama Husaina. Velice trefná otázka:D
Třetí periodu mám sbor, kde jsme zatím kromě DO-RE-MI-FA-SOL-LA-TI-DO na sto způsobů nic jiného nezpívali, ale našeho učitele mám ráda, je sice mírně ukecanej a prožvaní půlku doby, kdy bychom mohli zpívat, ale na jeho obranu musím říct, že zrovna do jeho hodin zatím nejvíc lezly věci jako vyplňování školního řádu a první assembly. S matikou je to trochu složitější, když jsem jim při vybírání tříd sdělila, že už jsme brali algebru, goniometrii a trigonometrii, automaticky mě zařadili do AP Calculus, což je nejvyšší stupeň matematiky na škole. Tak jsem to šla ve středu vyzkoušet a...(chtěla jsem říct, že jsem se nestíhala divit, ale ve skutečnocti jsem se divila hodně a času jsem na to měla spoustu, protože jsem absolutně nevěděla, o čem je řeč). Tak jsem si šla hned první den změnit úrověň. Dali mě do algebry II, kde jsem se taky docela stíhala divit, protože to je zase hrozně jednoduché, takže mi práce trvá asi tak polovinu času, co americkým studentům. A tak v pondělí nejspíš půjdu zkusit do třetice všeho dobrého a vyměním si to za Pre-calculus. Snad už to tentokrát vyjde.
Po matice přichází konečně odpočinek, 45ti minutová přestávka na oběd je po těch všeh šestimitutových pauzách jen na přesun ze třídy do třídy neuvěřitelná. Poslední dvě hodiny jsou velmi sporné. Na forencisc se zatím místo smrti zabýváme hraním her, čímž jsme velmi vytíženi. A yearbook je nejzmatenější třída ze všech, staří studenti mluví jeden přes druhého, pokřikují svoje nápady a názory a noví sedí, koukají a poslouchají, nebo ne. Úkolů naštěstí zatím moc není, naštestí protože, když jsme dostali první úkol z angličtiny, strávila jsem nad ním dvě hodiny. Co budu dělat, až dostaneme ze všech předmětů? Na ájině jsem taky psala svojí první esej, podařilo se mi dokonce splnit limit 500 slov, ale když jsem si pak přebrala do čestiny, o čem jsem psala, zhodnotila jsem to, že by to v češtině odpovídalo asi tak konci základní školy. Zdařilé.