S jedinou další Češkou, kterou jsem kdy viděla( slyšela) na Aljašce, jsme se vydaly na náš první fotbalový zápas. Když říkám fotbalový, nemyslím evropský fotbal, tomu se tady říká soccer- kopaná, ale americký fotbal. Takový to, kde kluci běhají zohnutí za míčem v dresech namakanějších než jsou oni sami, trenér skáče jako by byl na závodech ve skoku vysokém a křičí na hráče, dívky v miniminimini sukních cvičí za postranní čárou spartakiádu, studenti se sem chodí "srážet"(od slova sraz, ne srážka) s přáteli a generace jejich rodičů jsou jediní skuteční fanoušci. Na rozdíl ode mě a od Markéty tomu ale rozumí, protože vědí, kdy začít jásat a tleskat a kdy naopak zoufat. Naše taktika byla jejich jásot následovat, protože jsme se neodvážily nikoho zeptat, proč zrovna ten hráč v černém běží doleva, když před pár minutami se pokoušel dostat doprava a proč jáasjí, i když neběží nikam. Pobavila jsem se. A zase jednou mluvila česky s někým jiným než s počítačem(i když na druhé straně obvykle sedí moji rodiče:)).
Žádné komentáře:
Okomentovat