(Hudební) setkání seniorů

V Soldotně se každý čtvrtek koná folkový večer, kde se schází starší obyvatelstvo a vzpomíní na písně svého mládí. Jelikož se moje hostitelská máma s jejími kamarády šli podívat na tuto událost, zeptali se mě, jestli chci jít s nimi. Řekla jsem si, že nějaká ta hudba mi neuškodí, a tak jsme vyrazili. "Koncert" se konal v jakési konferenční místnosti, uprostřed působili účinkující a kolem nich se u dlouhých stolů usadilo obecenstvo. Kromě mě a Giny v místnosti pravděpodobně nebyl nikdo pod 60.
Po pár minutách čekání se muzikanti pustili do toho. Hráli staré folkové písně, které jsem z velké části v životě neslyšela, jediné co mi bylo povědomé, byla anglická verze Červené řeky. Muzikanti nebyli nic moc, jeden kytarista hrál tak potichu, aby ho nebylo slyšet, akordeonista hrál neustále mimo rytmus, další nad nimi protáčel oči, hráč na dobro loudil tóny, které se do písní vůbec nehodily, další kytarista zapomínal na svá sóla a zpěvačka, která v ruce taky držela kytaru, na ní nebrnkla ani akorad, jen máchala rukou nahoru a dolu. Ovšem přítomným pamětníkům to očividně nevadilo, nejistě po sobě pokukovali, někteří s úsměvy ve tváři, jiní s nostalgií, pohupovali se na židlích, tleskali do rytmu(nebo spíš mimo něj), mžourali do dály, aby zjistili, jestli je to ten a ten spolužák a když zjistili, že je, začali nekontrolovatelně mávat do neznáma. Vzpomínali na své oblíbené písně a na to, co při nich zažili.
Donutilo mě to přemýšlet o tom, na jaké písně budeme jednou vzpomínat my. Někdo možná zavrtí pozadím, až za šedesát let zaslechne Rihanny super song Umbrela z rádia pro seniory, já myslím, že si tak možná zlomim nohu, až budou v hitparádě s hity ze začátku století pouštět Vypsanou Fixu a já se budu snažit vyskočit alespoň o jeden centimetr a připomenout si jejich koncerty.